Pavel Nohejl, kiter. Jeho bratr, kiter. Kolega Michal, zatím neví, co je dobré. Trio, které stojí za projektem Bezkempu.cz. Rozhovor, u kterého nebylo, co vypustit, tak jsme ho rozdělili na dvě poloviny. Zejména tato druhá může být pro kitery poměrně zajímavým pohledem do světa kitového byznysu.
Pro Tebe není Bezkempu jediným projektem. Jedním ze zajímavých je Kitehub.eu. Opět, šlo o konkrétní potřebu nebo byznysovou příležitost?
Pravidelně jezdíme na několik týdnů až měsíců za Lukášem Vogeltanzem do Egypta. Jednak proto, že je to můj spolužák ze střední, ale i proto, že Egypt je z hlediska dostupnosti a garance podmínek pro kitování asi to nejdostupnější. Hodně kiteškol nebo půjčoven obecně je zvyklé žít v totálním punku. Proto jsme vymysleli jednoduše řečeno organizační platformu pro tyhle subjekty. Krom toho, že se Lukáš stal hostitelem pro přípravu projektu a po jeho zprovoznění i jeho ambasadorem, je třeba zpětně dodat, že byl i jeho spoluhybatelem. Bez jeho aktivity by nic z toho nevzniklo.
Proč ale právě tahle citová specializace?
Protože právě tato oblast nejvíce vyžaduje organizovanost díky výskytu kite faktorů. Bude/nebude foukat? Až začne, kolik lidí můžu dostat na vodu, kolik lidí umím odučit? V jakém stavu mám sklad vybavení, automaticky to počítá výplaty instuktorům, posílá to žádost o feedback klientům a mnoho dalšího. 90% je krabice, 10% upravujeme na míru danému klientovi. Lukáš dnes říká, že radši ani nechce vědět, co všechno dříve nevěděl. Dokud máš několik instruktorů, tak se dá přežít o papírkách nebo nějakých google dokumentech. Ale pokud už se bavíme o desítkách instuktorů a stovkách klientů, nepočítaně vybavení, už to prostě nejde jinak.
Vymyslel jsi ho na kitu?
Na kitu stále spíše přemmýšlím, kam dát jakou ruku a nohu, tam toho moc nevymyslím. Ale s mou kvalifikací když přijedu do nějakého prostředí, hned mě to napadá. Vidím před sebou nějaký problém a v hlavě vidím obrysy toho, jak tomu systémově pomoci.
Co je na celém projektu nejtěžší?
Možná uvědomění si, že jsem kiteškola, která to už potřebuje. A ochota na tom zapracovat. I Kitehub je jen nástroj, který bez lidského využívání a ochoty jej vytěžovat na maximum, bude něco jako prázdný diáře, který mám u sebe, ale vše si raději nosím v hlavě.
OK a co pak nejsnazší?
Nejsnažší na tom paradoxně mohlo být designování celé architektury při pohledu zvenčí. Představím si, že jsem klient a řeším – jak jsem se sem dostal, co chci a kdy využívat, je to pro mě přehledné? Výběr instruktora, jak vybrat vybavení, které ne/mám. A tahle matice má pak své funkční zrcadlo zevnitř pro toho provozovatele kiteškoly.
Kam projekt poroste, až vyčerpáte vodní sporty?
Platforma je funkčně nekonečně modifikovatelná. Prostor samozřejmě je zejména v oblastech s více nejistými proměnnými. Ale fakticky z toho lze připravit téměř cokoli pro kohokoli.
Na jakém klíčovém benefitu pro uživatele je kitehub primárně postaven? Na tom, aby mu pomohl uorganizovat provoz nebo spíše ušetřit/vydělat?
Jde to ruku v ruce a rozsah je velice komplexní. Do systému totiž z druhé strany vstupují i klienti – vidí možnosti kdy jít na vodu, bookovat si instruktora nebo vybavení. Po uskutečnění služby to automaticky vygeneruje doklad. Současně jde o nástroj marketingu. Klientům odchází žádost o zpětnou vazbu, hodnocení se pak mohou přímo promítat i do dalších služeb jako je třeba Tripadvisor nebo Google.
A jak se to celé uchytilo?
Nikam se úplně netlačíme hlava nehlava, pro nás je zásadní, aby to bylo dobré. Když pominu našeho domácího Lukáš Vogeltanze, tak řešíme nějaké polské školy a mnoho dalších subjektů. V každém případě jde zatím o velké subjekty. Každopádně příjemné by bylo do budoucna vidět, že systém začnou užívat i menší subjekty. Ani ne proto, že jsou tak velcí, že to bez toho nedají. Ale proto, že chtějí mít klid na to důležité – a to je péče o klienta spíše než vrtání se v administrativě. A aby to bavilo všechny zúčastněné strany.
1/2 díl – Bezkempu a Kitehub, projekty, které vznikly v obytce. Pavel Nohejl jeho toulavé cvičky
Sledujte nás