Tento rozhovor vznikl již koncem září minulého roku. Mezitím ovšem, než jsme ho zvládli zpracovat, se Tom Jaroš objevil mezi nominovanými na cenu nováčka roku v soutěži Kiter roku. Čistě pro transparentnost nám přišlo vhodnější vydat článek až po soutěži. Tak tady ho máte a rovnou jako dvojrozhovor. Tom Jaroš, skokan roku, Snowboardel teamrider a účastník MS Big Air v St. Peter-Ordingu 2025.
Kdy jsi vyjel poprvé na kitu?
Tom: Na vodě jsem se poprvé rozjel v devíti. Jinak jsem se 2 roky předtím snažil na sněhu. Do té doby mě taťka nechtěl pustit na vodu.
Táta Tomáš: Já jsem měl takové pravidlo, že dokud nebude mít 30 kilo, tak nesmí na vodu. A dodnes mám fotku, kdy jsem byl s přáteli na skialpech a Tomík mi posílal údaj z váhy, kde bylo 30,6 kilo a zprávu, že už může jet kitovat.
Tom: Do té doby mě táta vozil na prkně a já se ho držel za nohy. Už jako pasažéra mě to ale fascinovalo.
Byl to tvůj první sport, pro který jsi se takhle nadchnul?
Tom: Ne, už předtím jsem jezdil downhill na kole. Bavily mě hlavně skoky.
Táta Tomáš: Tom má dvě vášně. Kolo a kite. V obojím rychle vynikal svojí technikou a schopností zvládat bez úhony nebezpečné situace. Má v krvi to zavěšení ve vzduchu. Od 3 let jezdil na kole, od 4 na kole skákal. Celé to závodění vzniklo tak, že jsem se před více jak rokem zranil a nemohl ho na kole doprovázet. To nás, celou rodinu, nasměrovalo více na vodu.
Tom: A já jsem pořád koukal na kitová videa a začal jsem tlačit, že chci závodit. Že to zvládnu a že je to možný.
Táta Tomáš: Zjišťovali jsme, jaké jsou možnosti, kde jsou závody a co to všechno obnáší. Hodně nás inspiroval program Young blood od Duotonu. Pak jsme našli výzvu od GKA Youth Kite World Tour, že k freestylu přidávají jako novinku Big Air a bude se konat historicky první Mistrovství světa mládeže na německém pobřeží Severního moře. V tu chvíli se nejezdilo na kole, místo toho jsme věnovali půl roku přípravě na tento závod.
Kiting je pro mě droga. A když vidím malého Toma, říkám si, co jsem mu to udělal…
Tomáš Jaroš
To byl ten závod v St.Peter Ordingu? Kolikátý závod to vůbec byl?
Tom: Ano, byl to můj úplně první závod.
Co znamená příprava na první závod ve vašem podání?
Tom: Trávit co nejvíc času na vodě, celý dny pilovat a posouvat hranice možnýho.
Jak zjistíš, který triky se potřebuješ naučit a jak se je naučit?
Tom: Máme nakoukaný skoky ze závodních videí a samozřejmě existuje v pravidlech GKA Trick list. Taky je důležitý sledovat úroveň soupeřů. Vnášení inovací do standardních triků jsou body navíc.
Míváš na kitu strach?
Tom: Když zkouším něco nového, tak jsem hodně opatrnej. Jakmile se mi to povede, pak už jen přemýšlím, jak to hned zopakovat a udělat ještě třeba lépe.
A bojíte se vy, rodiče, o Toma?
Táta Tomáš: Když se vrátíme k tomu závodu, byla to pro nás obrovská zkušenost. Byly okamžiky, kdy nás přepadl až takový paralyzující strach z případného úrazu. Ale je potřeba to v sobě uzavřít tím spíš, pokud máme být Tomovi podpůrným týmem. Zároveň je třeba naučit se rozlišovat naše obavy a obavy Toma. Každý totiž vnímáme riziko někde jinde. Zachovávat klid je docela výzva. Je snazší pomáhat během závodu a mít to částečně pod kontrolou, než sedět doma a strachovat se. Malou úlevou je vědomí, že Tom není bezhlavý střelec. A co dělá, dělá cíleně a metodicky. Nakonec se ty věci stejně dějí, jak mají. Když se Tom narodil, říkal jsem si, ať dělá jakýkoli sport, jen ať nejezdí downhill na kole… Co myslíte, že si vybral? A to, co jsme si prožili jako rodiče s ním na kole, to už nám přišel kiteboarding jako bezpečnější cesta. Jen do té doby, než si Tom vybral Big Air jako disciplínu a zase do toho vrátil to riziko.
Tom se vrátil frustrovanej po tom, co předchozí skok nezajel. Říkám mu Tome, tak co teď? Dám invertovanej front roll a dám tři rotace. Tome, to jsi nikdy neskákal! V tu chvíli se ve mně probudil táta a chtěl jsem zabrzdit jeho ukvapené rozhodnutí. Dám tři rotace. …dal a odjel to čistě, to byla scéna jako z filmu.
Tomáš Jaroš
Toma jsi ke kitu přivedl Ty. Kdy se zlomilo, že už ho neučíš a sám už je možná dál?
Táta Tomáš: Této otázky jsem se bál. S pokorou musím říct, že za poslední rok mi Tom schopnostmi hrozně utekl. Nemám ten přirozený talent jako on a ve svém věku už mám i větší strach. Plus klíčovým prvkem v progresu byl trenér.
V jakém momentu jste se rozhodli, že už to bez trenéra nepůjde dál?
Tom: Když jsme začali hledat závody, na které chceme jet a v momentě kdy už jsem uměl vše co táta.
Táta Tomáš: Zjistil jsem, že už mu nemám co dát. V ten moment bylo jasné, že potřebujeme někoho najít.
Jak se hledá trenér?
Táta Tomáš: To my pořádně nevíme, protože našeho trenéra jsme už delší dobu znali.
Tom: Stejně jako spoustě riderům je naším homespotem Lo Stagnone na Sicílii. U Radka Blažka na Kiteseasonu jsme trávili celý léta a je to naše srdcová záležitost. Jednu sezónu se tam objevil jako coach Štěpán Machač, vynikal na vodě svým specifickým stylem a tím, co umí.
Táta Tomáš: Nám se líbilo, že jezdí extrémní skoky, ale hlavně je velice ladně odjíždí. Všechny skoky dopadá tak, že se u toho neničí. Nejsou to rány, má skvělou techniku. I on sám nám říká, že pokud má profesionálně jezdit víc než jen pár let, musí najít způsob provedení, který je k tělu šetrný. Zároveň to umí předat i jako trenér. A tím si nás získal.
Před závodem jsem měl motýly v žaludku. Štěpán říká, to je ještě dobrý, horší je, když se Ti chce zvracet.
Tom Jaroš
Jak probíhá lekce s trenérem?
Tom: Taková hodina až hodina a půl lekce. K tomu mám chodit na tréninky připravenej. Což znamená po minimálně po půlhodině otlučenej a rozježděnej. A chodíme jen do silného větru. Snažíme se, aby ten čas sobě navzájem věnovaný byl efektivní.
Trenér je ve své podstatě služba jako jakákoli jiná. Jak poznáte, že dostáváte dobrou službu?
Táta Tomáš: To je možná otázka na nás. Jednak Štěpán tuto disciplínu sám skvěle ovládá, je metodický, dochvilný, profesionální, a hlavně si s Tomem rozumí. Je to hodně o vztahu, který navázali a důvěřují si.
Tom: Zároveň je nejlepším možným trenérem, který je pro nás dostupný z hlediska míst, kde působí a společný jazyk je také výhodou. Trénujeme jen u moře.
Co je na té disciplíně nejtěžší? Když to podělám, kde se to nejspíš projeví?
Tom: Možná celá ta souhra nestandardních úkonů a pohybů najednou. Důležitý je se nevylekat a neztuhnout během vysokého skoku. Samozřejmě podělat se může cokoli a ty pády opravdu bolí.
Táta Tomáš: Na videu to vypadá snadno, ale těch úkonů je strašně moc.
Proč právě technický kiting a ne třeba rychlostní?
Tom: Adrenalin. A je to stejné jako na kole. Vždycky mě bavily skoky. A asi mi i šly.
Táta Tomáš: Když jsme jezdili na kole enduro závody, tak Tom říkával Mě ta rychlost tolik nebaví. Já chci lítat.
Tom: Navíc když třeba jedu na kole kudlu, přijde mi to při sjezdu vetší riziko než dobře provedený skok. Ať už na kole nebo na kitu.
Jaký to bylo, když ses postavil na GKA v St. Peter Ordingu?
Tom: Z pár lidí jsem měl strach, ale zjistili jsme, že video je jedna věc a druhá, jestli to v daných podmínkách odjedou. To mi hodně psychicky pomohlo. Ten pocit, když jsem úspěšně prošel kvalifikací si budu pamatovat navždycky. Mimochodem, když jsem přijel do Ordingu na soustředění měsíc před závodem, ještě jsem neuměl kiteloop. Základní vybavení každého lepšího kitera. Ale to prostředí mě tak motivovalo, že jsem prostě jel a řekl si, jo, teď to půjde. A šlo. To byl klíčový moment pro podání registrace do závodu.
Ta nejnižší kategorie do 14 let nás úplně šokovala, jak daleko ti kluci jsou. Mohli by rovnou závodit i se staršími věkovými kategoriemi.
Tomáš Jaroš
Co Ti ten závod dal? Co sis uvědomil cestou domů?
Tom: Nepřemýšlet nad ostatníma. Co umí nebo co si myslí o mně.
Táta Tomáš: I nám jako doprovodu to dalo opravdu velké množství zkušeností. Neznali jsme pravidla, nevěděli, co a jak se hodnotí, neměli jsme kompletní vybavení. Řadu věcí dnes děláme jinak.
Jaký je tam prostředí? Vstřícný nebo naopak rezervovaný?
Tom: V nižších kategoriích naprosto super, je to skoro tak, jakože jsme na stejné straně a snažíme se uspět oproti podmínkám, které jsou proti nám.
Táta Tomáš: Ale taky je pravda, že jsme se na GKA dostali do poměrně striktního prostředí. Co můžeme, co musíme, co nesmíme. Typu kdy být k dispozici, mít na sobě neustále lycru s hlavními sponzory, mít hlavní sponzory na boardu, komu ne/dát rozhovor a tak dál… A navíc to není jen tak. Je to pod hrozbou pokuty. Zásadní pokuty. Překvapilo nás, jak zprofesionalizované to prostředí bylo. Už nastudování závodního manuálu byla pro nás první část soutěže. Zase je příjemné, že díky profesionalitě soutěže dostáváme jako součást startovného set fotek a videí pro propagaci.
Vy máte na sobě v tuhle chvíli nějaký marketingový závazek?
Tom: Ano. Stal jsem se Teamriderem pro Snowboardel. Jejich podpora je zásadní a já moc děkuju Pavlovi Krausovi, že mi od začátku věří a fandí. Velkou podporu mám taky od legendy kitingu Lukáše Vogeltanze a jeho Kitepower El Gouna. Ten mi zase pomáhá s komorovýma kitama.
Táta Tomáš: Rychle pochopíte, že marketing a sociální sítě jsou užitečný nástroj. Dokážou mnoho věcí usnadnit a je skvělé, že tyhle možnosti jsou.
Jaká byla nejlepší rada, kterou jsi od trenéra dostal?
Tom: Nebuď nervózní. Tím spíš ne z ostatních, zejména z jejich domnělých schopností, které prezentují na sítích.
Jakou bys naopak dal ostatním, aby se zlepšili?
Tom: Nebát se a starat se jen o sebe. Zbytečně se nestresovat co by kdyby. Základem je pořádně si nastudovat trik z videí a vizualizovat si ho. A potom už ho jen pořád zkoušet dokola. Třeba táta je hroznej šprt. On to má skvěle nastudovaný, do posledního detailu, ale na vodě pak dělá něco jinýho.
Táta Tomáš: Tom si umí trik připravit jen v hlavě jako choreografii. Vždycky se smějeme, když přijde ráno do koupelny a třeba řekne Už umím Suicide No Hander na kole nebo Late BackRoll na kitu. Jemu tahle metoda funguje.
Takovým typickým motivem na závodech je poslední dobou závoďák pózující s českou vlajkou. Už máte českou vlajku?
Táta Tomáš: My jsme tam s ní už jeli!
Co vás čeká v roce 2026?
Táta Tomáš: Začneme s Italským pohárem, bude to šest zastávek a vrcholem sezóny bude juniorské MS v Big Air. Je to vlastně zvláštní, že pro děti není v Evropě mnoho závodů tohoto typu. Nejspíš je to obtížností té disciplíny.
Sledujte nás