Mistrovství České republiky Viganj. WINGfoil Slalom a Course race. S Honzou Skřepkem z pořadatelské České windsurfingové asociace jsme učinili jeden poměrně skeptický rozhovor na téma aktuálního stavu Wingu coby kategorie a jeho výhledu do budoucna. A skepse nevychází z toho, že se sám umístil v IQfoilu až na osmý v Slalomu a devátý v Course race. Možná si klidně sedněte a dejte si minerálku.
V rámci celého závodního týdne se odjely dva závody v kategorii WingFoil Slalom a CourseRace. Proč právě tyto dva formáty?
Je to pragmatická volba. Pokud je něco někdo schopen odjet, je to právě Slalom. I proto právě tento formát byl tím, v němž se rozdělovaly mistrovské tituly. Course race je mnohem složitější, vyžaduje schopnost jízdy proti větru, taktiky a dodržování jachtařských pravidel. Jsme rádi za každého závodníka, ale většina z nich je schopna odjíždět halzy po větru, ale réčka proti už ne. Z toho také vyplývá poměr patnácti startujících v Slalomu a sedmi v Course. Nicméně i tak se snažíme Course zařazovat, protože právě to je ten formát, který se jezdí v zahraničí a na vrcholné úrovni.
To znamená, že v tuto chvíli je závod postavený tak, aby primárně přitáhl lidi?
Dokud se počty startujících mezi Slalom a Course minimálně nevyrovnají, bude se Slalom těšit větší podpoře.
Nejen pohledem na vodu okolo místa závodu, ale vlastně na jakékoli vody – Wingařů je obrovské množství a nevypadá to, že by se tento trend zastavil. Proč se je nedaří přivádět na závody?
Seděli jsme na pláži tady ve Viganji a bavili se o tom. Důvody bych shrnul do tří pilířů: zaprvé – moc to ještě neumím, tak tam nepatřím, zadruhé – když už jsem někde na vodě, chci jezdit celý den, ne jen čekat na pár rozjížděk, zatřetí – nemám dobré vybavení. První dva důvody jsou takové nějaké a je to spíše naše chyba, že neumíme bořit hranice, aby to lidi zkusili. Třetí důvod s vybavením ale je celkem platným argumentem a ovlivňuje tento sport jako celek více než se zdá.
Hraje výběr vybavení tak zásadní roli nebo je to spíše psychologický moment?
Psychologický moment je důležitý bez ohledu na závody. Mnoho lidí znechutí nevhodný výběr vybavení už v rámci učení a snadno na Wing zanevřou. V rámci závodu často vystartují s neodpovídajícím vybavením nebo nemají možnost zvolit vybavení, které by dané podmínky vyžadovaly. Problém celého Wingu je ale v neexistenci jednotného závodního vybavení.
„Ač to ještě třeba před rokem vypadalo, že Wing je horký kandidát na OH, tak nyní se zdá jeho pozice do budoucna spíše hobby a regionální“
Vedle Wingu ve Viganji startovali také závodníci na IQfoilu. Tento sport má jednotné vybavení, ale těch závodníků bylo kolem 30. Což je sice více, ale ne zase o tolik než u Wingu.
A to je to navíc olympijská disciplína. Takhle, právě jednotnost vybavení způsobuje rovné podmínky mezi závodníky, což je pro rozvoj toho sportu zásadní. Starboard, který v podstatě IQfoil vyvinul, se hodně zasadil pro prosazení IQfoilu jako olympijské disciplíny. Velice aktivní byl i v rámci WingFoilu, hodně do rozvoje zainvestoval, nicméně o tom, jaká dispciplína se stane olympijskou, rozhoduje hodně spíše politických faktorů. Bohužel Wing se nakonec nestal jedním z favoritů na OH, díky čemuž se i stáhl Starboard v rámci snahy definovat vybavení pro tuto disciplínu. A co zůstalo? Volný trh pro mnoho výrobců.
Pohledem zvenčí by jeden řekl, že pokud se OH sportem stal Kite se vším, co dobrým i špatným, co v sobě má, Wing by to měl mít snadné.
Jak na samotné Olympiádě v Paříži, tak i v mezičase pracuje analytická skupina, která hodnotí vše od organizace, logistiky, medializace, dosahů, apod., a kiting z toho vyšel paradoxně úplně skvěle a jeho pozice se zdá celkem neotřesitelná. Říká se, že množství sad medailí je fixní a díky lobby nových sportů musí MOV ubírat ze stávajících sportů. Například na MS mládeže IQfoil startovalo 400 dětí a to bylo číslo ještě navíc limitované. Má obrovskou základnu a přesto se i o něm občas mluví jako o sportu, který nemá nic jistého. Podle dostupných informací si neumím představit, že by se Wing na nejbližších několik olympiád dostal.
Nechci být paranoidní, ale nemůže právě tento fakt být důvodem, proč Štěpán Beneš, v tuto chvíli bezkonkurenční Wingař koketuje s kitem?
Je to naprosto pochopitelné. V jeho věku a s jeho talentem se nechceš uvařit ve sportu, který nemá vrcholné ambice. Druhým důvodem je fakt, že jakýkoli svaz, jachtaře nevyjímaje, má možnost podporovat především sportovce v olympijských disciplínách. A to právě hovoří ve prospěch kitu.
Upřímně, probíhal nějaký lobbing ve prospěch IQfoilu, aby Štěpán neutekl ke kitu?
Patrik Hrdina to samozřejmě zkoušel. Nakonec Štěpánova maminka je Patrikova sestřenice. Nicméně se pak projevil vliv táty Beneše, který je prostě echt kiter. A asi k tomu má i blíže, i když koketování s IQfoil už probíhalo.
Letos se na bedně umístily sestry Chalupníkovy. Nejdou ale tím proti tomu, o čem se bavíme?
Už vloni jejich rodina pobrala za vítězným Romanem Urbánkem druhé až čtvrté místo. Letos se holky posunuly opět dále. Kristýna je vicemistryně světa a IQfoil je pro ní sport, na který bohužel nemá muskulaturu. Kláru už nástup IQfoilu vlastně minul. Ostatně obě holky mají vysoké akademické a profesní ambice a myslím si, že sport u nich zůstane spíše v rekreační rovině. Mimochodem s předchodem Štěpána na Kite i on sám bude mít co dělat se svou postavou. Cokoli na foilu je prostě o váze a pokud ta tam není, fyzika nefunguje…
Ještě se chci vrátit k Wingu coby OH sportu. Přece ne u všech platí, že se nebudou chtít věnovat sportu na amatérské úrovni jen proto, že není olympijským.
To je hodně individuální, zejména u dětí, u nichž ten sport vybrali spíše rodiče, to roli hraje. Nicméně kde se to projevuje, je zase a opět to jednotné vybavení. Pokud už na startu prohrávám jen proto, že mám staré nebo nevhodné vybavení, nebudu mít úplně ambici se účastnit závodů. Což ale samozřejmě nepřekáží rekreačnímu sportu, byť na potenciálně vysoké úrovni.
Ve Viganji startovali dohromady Muži (kluci) i Ženy (holky) dohromady i včetně společných výsledků. Z jakého důvodu?
Jednoduše je to dáno jachtařskými pravidly. Jak není v kategorii 10+ lidí, není vyhlášena jako samostatná kategorie. Nic víc v tom není.
S ohledem na to, že Štěpán má spíše kitové ambice a u sester Chalupníkových je to čím dál více otázkou ochoty na další závody přijet, nemůže se stát, že se Wingfoil v Česku stane vyloženě amatérskou disciplínou?
To se zcela jednoznačně může stát. Na druhou stranu to může otevřít dveře těm, kteří se neúčastní proto, že „to neumí tolik“.
V minulosti se už odjelo celkem dost závodů Českého poháru v Česku. Jak jsme na tom letos?
Letošek je specifický rok. Před aktuálním MČR se díky podmínkám odjel v květnu jen jeden Slalom na Mlýnech. A to se ještě navíc jedná o místo, kam hodně závodníků nechce jezdit, aby si kvůli rybám neponičili vybavení. V kombinaci s Rozkoší, která je kvůli pracím bez vody, pak zbývá Lipno a Nechranice a české větrné podmínky. Nicméně ještě máme před sebou vypsaných několik závodních víkendů, věřím, že si ještě bude hodně závodních příležitostí.
Když to poslouchám, je pro ČWA Wing zajímavou novou disciplínou nebo spíše koulí na noze?
Wing se vším co přináší, vítáme jako něco, díky čemu máme na závodě o x lidí více, díky čemuž se nám daří celý event uspokojivě uspořádat. Oproti IQfoilu bych si přál, aby Wing uměl přitáhnout více mladých. Protože sport roste odspodu. Nikomu nepomůže stav, kdy na prvních Wing závodech bylo z 15 lidí 10 distributorů a bedna vypadala jak setkání v důchoďáku.
Sledujte nás