Více titulů mistra světa v okruhu Formula kite nikdo nemá. Přesto mediale z Olympiády ji unikla. Daniela Moroz, americká kiteboardistka s českými kořeny, nám otevřeně vypráví o svém vztahu k vodě, větru, svobodě a o tom, jak ji sport formoval nejen jako závodnici, ale i jako člověka. Od první jízdy po cestu k olympijským medailím – její příběh ukazuje, že skutečná hodnota je v cestě, ne jen ve výsledku.nejen jako závodnici, ale i jako člověka. Od první jízdy po cestu k olympijským medailím – její příběh ukazuje, že skutečná hodnota je v cestě, ne jen ve výsledku.
Setkání s Danielou Moroz je jako otevřít okno do světa, kde se sport snoubí s osobními zkušenostmi a životními lekcemi. Od dětství byla propojena s Českou republikou – k češtině ji vedli rodiče a občas si povídá i s babičkou. „Zvládnu obojí, myslím, že se vždycky po chvilce rozmluvím,“ říká. Naposledy byla v Česku v září loňského roku, kdy navštívila babičku v Praze, respektive v Kladně. „Musím říct, že jsme si to moc užili, dali jsme si i plavbu po Vltavě. Prostě jako správní turisté. A nikdy nemůžu minout Orloj. Na Orloj jdu vždycky.“ Její příjmení Moroz má kořeny mimo českou půdu, možná v Rakousku, což odráží unikátní historii její rodiny.
„Oba moji rodiče sice emigrovali z tehdejšího Československa, ale poznali se až v Americe při windsurfování. Pak mě vždycky brali na pláž, když šli jezdit. Na vodě a ve větru jsem poprvé cítila spojení s přírodou – takové, které nikde jinde,“ vzpomíná. K české hantýrce zná pár výrazů: „Jediné, co znám, je do prdele. Jo a pak ještě kurva. A tatínek někdy používá ty vole. Takže ano, v české hospodě bych se neztratila!“
Daniela se narodila v oblasti San Francisco Bay, kde kiting prakticky neznali. „Z domu jsme měli asi hodinu k oceánu, takže víkendové výjezdy na kite a windsurf. Ani tam to nebylo rozšířené. Teď jsem se přestěhovala do Los Angeles, prakticky do místa konání olympiády, a tam je to super – jezdí se kitové závody a hodně lidí testuje podmínky.“Soutěž v domácím prostředí ji neodradila, naopak vnímá možnost závodit doma pozitivně. „Musím si jen rozhodnout, zda jet zazávodit nebo se připravit na souboj o medaile. Práce v technologické společnosti mi také změnila život, ale kiting mi pořád hodně dává.“
Enjoy the process and have a fun!
Daniela Moroz
Vzpomínky na olympiádu v Paříži jsou pro Danielu stále živé a bolestivé. Před poslední jízdou byla vyrovnaná s konkurentkou o bronz. „V poslední jízdě se mi postavila přímo do cesty, musela jsem okamžitě zvednout svůj kite, abych ji nezasáhla. Myslela jsem, že to všichni viděli, dokonce i v televizi,“ vzpomíná. Nakonec konkurentka dokončila jízdu přede ní, ale kdo získá bronz, nebylo hned jasné. „Na pláži nás vzali do místnosti rozhodčích a odmítali nám cokoliv říct. Nakonec nám po nějaké době ukázali rovnou výsledky – skončila jsem čtvrtá, i když jsem nikoho neohrozila. Když jsem se ptala na svůj protest, řekli, že ho ‚neviděli‘, takže jsme nemohli nic dělat.“
„Bylo to nesmírně frustrující. Kdyby mě prostě porazila férově, bylo by to jiné. Ale udělala chybu, a na můj úkor přesto získala bronz. Od té doby se se mnou nebavila a její trenér mě ignoruje, což je věc, která mě mrzí snad stejně. Bylo to smutné – dnes už vím, že chybně, ale tehdy jsem to vnímala jako že tvrdá práce nebyla spravedlivě oceněna.“
Po letech 2023 a 2024, kdy nezávodila, se Daniela vrátila. „Vůbec jsem se necítila dobře. Na vlastní kůži jsem zjistila, co je to vyhoření. Nechtělo se mi na vodu, nechtělo se mi trénovat, nechtělo se mi cestovat za závody, byla to těžká doba a potřebovala jsem vypnout. Několik měsíců jsem vůbec nebyla na vodě. Až měsíc před mistrovstvím světa 2025 jsem to zkusila a vyšlo z toho druhé místo. Tak jo no, jdeme dál…“ Cestování po světě jako turistka jí přineslo novou perspektivu. Medaile je něco jen pro Tebe. Nikdo jiný ji za Tebe nezíská. „Uvědomila jsem si, že jsou i jiné věci než medaile. Po olympiádě mi rodina i přátelé říkali, že medaile i nemedaile nic nemění. Rok poté jsem hodně přehodnotila život a zjistila, že už nejsem jen kiterka, ale opět Daniela jako bytost. Zase jsem skončila u toho, že to musím být především já.“
Daniela má jednoduchý, ale silný princip Enjoy the process and have fun. „A taky si uvědomuju, že jet za svým cílem je výsada, za kterou jsem vděčná. Připomínám si, co by za to mohli dát jiní.“ Její nejsilnější stránkou je schopnost udržet koncentraci ve finále: „Myslím, že mi jde závodění ve finále. Krátký race v menším počtu lidí. A taky se u toho stále umím bavit.“ Nejlepší radu jí dal ukrajinský trenér australských kiteboardistů Viktor Kovalenko, přezdívaný Medal Maker: „Když vyhraješ Mistrovství Evropy, mluví se o Tobě den. Když vyhraješ Mistrovství světa, dva dny. Když vyhraješ olympiádu, týden. Vítězství a úspěchy nesmí být cílem. Neříkají nic o tom, kdo jsi. Šťastným Tě může udělat jen cesta k nim. Život, snaha, zábava, přátelé, rodina.„V tomhle sportu je tolik proměnných, že nakonec soutěžím spíše než s ostatními – sama se sebou.“
Sledujte nás