Nejsem kiter. Táta jo. Kdysi. Ale mě to minulo. Právě jsem se vrátila ze Sardinie a i tam mě kite minul. Těsně, o den. Mistrovství světa na Sardinii. Stejná zátoka, dva sporty. My chodili z mariny, kiteři z pláže. Dva různý světy, který se odehrávají na jednom místě. A už nejsem ani iQfoilař, i když se i tak stále neubráním srovnávání. Ale na iQ bohužel nemám fyziologicky.
Na wingu jsme z Čechů startovali jen my dva se Štěpánem Benešem. Pohledem do startovních listin wingu a kitu ale už letos jde říct, že wingaři kitery jednoznačně přečíslili. Měla bych mít radost, že můj sport roste. Ale. Vloni to byl tady na Sardinii můj první start na Wingu. Hodně holek přišlo z iQfoilu stejně jako já. A zlepšují se stejně jako já. Nejdřív je progres rychlý, ale pak dochází na detaily. Detaily, které rozhodujou celé závody. A vedle toho přicházejí holky, který na Wingu rovnou začaly. Sedmý místo je asi celkem solidní umístění, i když ho vnitřně vnímám trochu rozporuplně. Pocitově se cítím někam mezi top pětku. Jsou to holky, s nimž se prostě dá jezdit.
Proč je wingařů na MS víc než kiterů? Myslím, že je to tím, že je kate už je olympijským sportem, což ho dělá poměrně elitním a kdo tam startuje, už má vysoké ambice. Naproti tomu Wing si může odjet jak specialista na Wing, tak nějaký univerzál, který třeba stejně jako já přišel z windsurfu. Ale je to dost otevřené i pro úplně nový lidi „z ulice“.
První top trojka, čtyřka je celkem vyrovnaná a je vidět, jak jsou jejich umístění v jednotlivých rozjížďkách namixovaný. V rámci iQfoilu je jednotné vybavení, ale tady do výsledku hodně promlouvá nejen sama technika, ale právě i taktika s výběrem vybavení. V rámci tohoto závodu hodně záleželo na větrných podmínkách. Když chodil off-shore, bylo to rozbitý, poryvový. Ale je to to, co znám a co umím. U on-shore pak jezdím ve vlnách, což z logiky mé přípravy není má silná stránka. Prošla jsem si loďkama, windsurfem a vlastně většinu mého života jsem na vodě. Na čem vydělávám, jsou starty, pohyb v rámci startovního pole, závodní taktika.
Na iQfoilu už nejen že netrénuju, ale ani nezávodím. Disciplínová kombinace na vrcholné úrovni už prostě není možná. Moje další kroky vedou k Wingu. Letos jsem si zajela hezký mistrovství ČR ve Viganji. Škoda, že jezdí tak málo holek. Věřím, že je spousta těch, který odradí nutnost závodit s muži/kluky. Ať už s ohledem na výsledky nebo obavu s nimi vůbec odstartovat. Bylo by super, kdyby holek bylo jednou tolik, že se budeme vzájemně motivovat k lepším výkonům. Těším se, až moje sestra jednou dosáhne mé výkonnosti a budeme se hecovat navzájem. Až se srovnáme, bude pak zajímavý sledovat, jak bude rozdílovým faktorem hlava. Se vším respektem vůči ní ale musím říct, že si myslím, že z nás dvou jsem možná já ta soutěživější. Mimochodem, když jsme výkonnosti v rodině a hecování – když dojde na přímé srovnání s mým tátou a třeba ho i přejedu, tak se stejně nakonec dozvím něco ve stylu „jel jsem na půl plynu“. O některých věcech se nediskutuje.
Táta si prošel na vodě vším. Jak přijde něco nového, jde to zkoušet. Postupem času se propracoval až k windsurfu, pak kitu a teď wingu. Tajně čekám na to, co bude to další. My jsme se ségrou vyspěly v době tátova wingu. Takže jsme měly vybráno. Obě žijeme v nějaké své komunitě. Ať už kamarádské nebo mezi spolužáky. Vysvětlit jim, co dělám ve volném čase? To je sci-fi. Většinou to nakonec vyřeší fotky. Potřebuju víc fotek. I na tenhle článek jsem se zapotila…
Sledujte nás