Od pondělí do soboty tohoto týdne se ve Švédském Västerås uskutečnilo Mistrovství světa v Ice Sailingu. Oproti loňskému ročníku, které se konalo v americkém Madisonu, kde jsme měli Bianku Mičke jako jedinou českou reprezentantku, relativní blízkost místa konání letošního šampionátu potvrdila atraktivitu pro české závodníky, což se projevilo v jejich počtu a na start se postavili tentokrát rideři dva.
Standardně se tohoto formátu šampionátu účastní několik tříd, kde se mezi wingaři a kitery prohánějí ještě windsurfaři, někdo na bruslích, někdo na lyžích, a to často ve společných rozjížďkách v marathonu, slalomu, course race a gps speed, což na závodní ploše působilo pořádnou melu. „Na závody jsem vyrazil snad po pěti letech a byl jsem zvědavý, jak moc na to mám, jestli mě to bude bavit a jak se popasuju s konkurencí,“ říká jeden ze dvou českých účastníků Martin Lafek, který se postavil na starty kitů, které se nakonec vyprofilovaly jako čistě mužská záležitost. Ne tak v případě Wingů, kde jsme měli želízko v ohni v podobě Bianky Mičke, pro níž by jiné než medailové umístění taktně řečeno znamenalo zklamání.
„Disciplín a věkových kategorií je tolik, že kdo aspoň něco jezdí, má velkou šanci, že si pódiovou fotku z akce nakonec odveze,“ říká Martin Lafek, pro kterého ale byli dva Švédi a vítězný Estonec příliš a i když v celkovém pořadí bral bramborovou mediali, na bednu to nakonec vyšlo alespoň ve věkové kategorii. I Bianka měla silnou soupeřku, která získala zlato ve Slalomu a na českou závodnici zbylo Stříbro. Nicméně pořadí si prohodili v Course race, kde Bianka neměla konkurenci. 1. Zlato. Během marathonu se v závěrečný den šampionátu pustilo všech 90 účastníků na společné hodinové zápolení. Rozdíl půl metru nakonec rozhodl soubor o titul ve Wingu žen. 2. Stříbro pro Bianku. „Takovou doprovodnou aktivitou pak byl závod GPS speed,“ říká Bianka. Ale i to se počítá. 2. Zlato. Čtyři kovy nejsou podle nás vůbec špatný, navíc být nejhůř druhý… „Když jsem viděl ty Wingaře a Windsurfaře na Slalomu, bylo to úžasný sledovat. Krásný technický, kontaktní závodění,“ říká Martin Lafek a vysekl poklonu Brance: “zajela fakt skvěle. Když vidím, jak těžký to je i co do pravidel, kolikrát si může přišlápnout, a podobně, klobouk dolů.“
„Marathon v poslední den byl úplně skvělej zážitek. 90 lidí najednou, kity, wingy, sledges, windsurfy, obrovská pestrá závodní masa. Navíc se v absolutním srovnání se kite ukázal jako nejefektivnější a nejrychlejší disciplína, což nás kitery nemůže jinak než bavit.“
Martin Lafek
Právě Marathon v poslední den závodů se už hodně zakusoval. „Oproti klasickému snowkitingu, který je mnohem techničtější, tohle je hodně o rychlosti. A i když si troufám říct, že jsem na tom byl technicky líp než soupeři, ta rychlost mi prostě nějak nejde. Jasně, proti těmhle severským metrovým pořízkům s 23metrovýma drakama to je trochu nesrovnatelný, ale v poslední den už jsem cítil rezervy i ve fyzičce.“ Na závody odjížděl s drakem svým a dalšími posbíranými od Dominiky Braunové nebo Vojty Košky. „Budu muset zapracovat na vybavení pro příští rok a trochu pilovat rychlost, abych se prosadil mezi čistými specialisty na tento typ závodů. Rozhodně chci zase jet, byl jsem mile překvapenej organizační úrovní, pohostinností a pohodou na závodech,“ říká Martin, kterého na závody doprovázel enfant terrible českého kitingu Petr Šlapal, který dodal: „… a taky nás tu nikdo nezná.“
Závody jsou hodně o dojíždění:
O wingu se často hovoří jako o nevycválané nové disciplíně, která si své místo na slunci teprve získává. Co se týče Wissa světa, tak právě seveřani se na ledových plochách prohánějí na čemsi jako wing už pár dekád. Oproti poměrně ustálenému vybavení na kitu lze s wingem vidět závoďáky na bruslích, lyžích, kde kromě slalomu lze i bruslit. „Třeba Nor, který vyhrál Marathon to prakticky celý odbruslil,“ říká Bianka. „Já jsem zas několikrát zvolila v rámci bezpečnosti lyže.“
„Partička na těchhle závodech byla úžasná. Dva pointy. Tolik amíků na startu? Jako přiletí, odzávodí kdesi na jezeře na ledě a letí domů? Wow. Vedle toho jsem fascinovaně koukal na estonskou výpravu. Co do počtu účastníků snad největší. A tolik žen i těch mladých. Asi tam něco dělají dobře.“
Martin Lafek
„Osobně jsem měla trochu problém se sledges. Jednak jezdí hodně podobnou stopu a třeba na otočných bodech vyjížděly celkem hluboké rýhy a druhak s námi závodili poměrně na těsno. Když na wingu furt nějak bojujete, tak kontaktní pojetí jejich závodu, kdy vám berou vítr a hážou turbulence, pro mě byl trochu boj.“ Již zhruba za měsíc by mělo být známé místo konání příštího ledového mistrovství světa, držme si palce, aby za kratší konec provazu táhly evropské lokace a pořadatelé nesáhli k silné severoamerické lobby. Citované Estonsko nebo Finsko by nám určitě sedělo více, zároveň existuje předpoklad precizního organizačního zázemí, což je něco, co tento sport určitě potřebuje.
Sledujte nás