Jindřich Houštěk alias Piškot je českým vrcholových kitesurferem, který se účastní nejen domácích kite závodů na vodě nebo sněhu, ale je také účastníkem závodů světového poháru a dalších vrcholných akcí. Mimochodem by i mezi top 10 kiterskými osobnostmi v rámci ankety vyhlašované Českým svazem jachtingu za rok 2024. Drtivou většinou výstupů na portálu kitelife.cz jsou rozhovory zejména pro autentičnost výsledného sdělení. Ale také pro možnost položit otázky, kterou jsou buď na tělo nebo se věnují tématům zajímavým pro čtenáře. V tomto případě jsme se však rozhodli zachovat formát osobní výpovědi, neředit ji otázkami a nechat prostor spíše pro autentické sdělení.
Piškot.
Když budu brát vrcholné akce, naposledy jsem závodil vloni v srpnu na Traunsee. A pak až nedávno na světovém poháru v Hyéres. Byla to dlouhá pauza, ale kiting pro mě nejsou jen závody.
Začal jsem studovat vejšku, Fakultu tělesné kultury v Olomouci. Duální kariéra vrcholového sportovce. Po vystudovaní bych mohl oficiálně dělat instruktora. Zatím úplně nevím, co se sebou, baví mě auta, zručnost, kiting, ale studium mi tak prodlužuje možnost rozhodování. Chtěl jsem zkusit práva, ale i kdybych se tam dostal, s mým životním rytmem by to kompatibilní nebylo. Kitovat chci, studovat můžu a pracovat potřebuju.
Dělám stavební a výškové práce. K těm výškám mám vlastně obecně blízko, v mládí jsem lezl, dostal jsem se i do reprezentace. Pak jsem ale objevil kiting. Musel jsem si vybrat.
Aktuálně se jede Mistrovství Evropy v Turecku. Závody si musím vybírat. Ne podle toho, kde by se mi mohlo podařit zajet slušný výsledek nebo kde se mi líbí. Ale spíše podle nákladů na daný závod. Turecko z toho vychází úplně hrozně. Můj kalendář se bude ještě vyvíjet, chci toho jet co nejvíce, ale určitě se budu ohlížet na náklady. Také budu kličkovat mezi prací a studiem. Mám to štěstí, že jsem jedním z těch, kteří mají možnost finanční podpory od Českého svazu jachtingu. Ačkoli jde opticky o hodně peněz, které dostávám na přípravu a na účast na závodech, stále větší část musím dotovat mou prací a především rodinnou podporou.
Na začátku kariéry, kdy jsme začínali s Vojtou Koškou bok po boku, jsem měl velké rezervy v přípravě. Vše je o hodinách na vodě a závodních zkušenostech. Ke zkušenostem se ale neprojezdíte v tabulce s náklady na jednotlivé závody. Ještě před covidem jsme s Vojtou byli celkem srovnatelní, jednou někdo zajel líp výkonnostně, druhý lépe takticky. Vojta pak měl možnost využívat trenéra, natáčeli si starty, otočky, efektivitu jízdy a bylo to okamžitě skokově znát. Obávám se, že dnes i kdybych měl přístup k neomezenému rozpočtu, tak ten rozdíl už nejsem schopen smazat. Já jsem třeba do určité doby mířil na maximální rychlost. Jenže rychlost není vše, pokud ostatní jedou o fous pomaleji, ale více stoupají.
Zajímavého výkonnostního skoku jsem před lety dosáhl díky soustředění s Petrem Rychnovským na Rozkoši, kdy jsme strávili hromadu času na vodě s Monikou Žižkovskou, Dominikou Braunovou a Vojtou Koškou. Piluješ trefení otočky, srovnávání se s ostatními během jízdy, odhad a taktiku pohybu mezi ostatními. Například ve Francii osmáci po škole jdou do některého z mnoha oddílů, vezmou si svazové vybavení a jdou rubat na vodu. Soutěživost, hravost a konkurence jednoznačně generuje skvělé výsledky. Ano, je pak větší konkurence v rámci nominace na světové závody. Ano, i první pod čarou by měl obrovskou šanci na úspěch, pokud by na závody jel. Ale faktem je, že jsme v Česku dva.
Rychlostní kiting jsem si vybral z pragmatických důvodů. Klasický den, všichni na vodě. Večer to slábne a zůstanou tam dva tři foilaři ve třech metrech. Chtěl jsem si rozšířit okno, v němž si ještě zajezdím. Freestyle je v tomhle ještě náročnější na podmínky, než si jen dobře zajezdit na twintipu. I tak jsme se projezdil k blindu, ale řekl jsem si dobrý, tohle už ale není úplně moje disciplína. Navíc možnosti si zazávodit, všechno jsou to extrémně drahé a daleké destinace.
Kdybych si měl vybrat nejlepší místo na závody, tak bych volil mezi Gizzerií, Traunsee a Sardinii. Měl-li bych být fér, tak na Gizzerii jsem už starej, ta je do 21 let. Takže spíše Traunsee. Je to tam malý, komorní, všechno blízko, všichni pohromadě na pláži nebo na parkovišti. Není to tak hektický. Třeba na Mallorku už musíš letět a to je s vybavením zásadní zásek do rozpočtu. Navíc mi tam vloni ukradli kite a s tím, jak se k tomu postavili, mám vůči Mallorce jistou antipatii. Na Traunsee navaříme dopředu, přes den jsme spíše na polívkách, nikam moc nechodíme a spíme v autě. Plnit si své sny zkrátka něco stojí. Ale nelituju. A věřím, že jednou totéž uslyším i od mých rodičů.
Na Traunsee jsem se několikrát potkal i s Valentinem Bonusem, aktuálním vítězem OH. Ne, že bysme se tam hned všichni plácali po zádech, ale když se jdeš večer podívat k vodě, jak fouká a jak se vyvíjí počasí, tak prohodíš pár slov, dozvíš se něco osobního, občas i něco k trati, vybavení, někdy je to jen společensky příjemný.
Třeba ten Valentin, ten mě hodně překvapil. Byl to běžný účastník závodů světového poháru a pohledem zdálky totální salámista. Ale zmizel se připravovat do Mexika a pak se vrátil jako závoďák v TOP 10 a nakonec vyhrál olympiádu.
Kiting ani na této vrcholné úrovni není moc o rivalitě. Že by Tě někdo sestřelil jen kvůli výsledku, to se určitě neděje. Většina incidentů jsou běžné závodní incidenty zaviněné více různými okolnostmi než přímo úmyslem.
Ono se to zdá daleko, ale první nominační závody na LOH 2028 už nejsou úplně daleko. Nechci to tu vizi úplně zahazovat, ale obávám se, že příští olympiáda je v aktuálním nastavení pro mě za hranicí reálných očekávání. Musel bych mít štěstí v loterii, pak všeho na místě zanechat, odstěhovat se a vše vsadit na jednu kartu. Ale Vojtovi, tomu se to podařit musí. Nevím už, komu jinému.
A z mých cílů? Třeba jaké bude moje téma bakalářky? Kdybys věděl, jak studuju, tak by ses mě tak neptal…
Sledujte nás