Mistrovství světa KiteFoil do 21 let právě odjelo své finálové jízdy a známe jak jednotlivé vítěze, tak výsledky českých účastníků. Oproti uplynulému Mistrovství světa je toto do 21 let pro nás o to zajímavější, že se současně týká všech českých účastníků. A tedy mají o to větší šanci zazářit. Letošní podmínky byly skutečně selektivní, tak chceme dát prostor jednotlivým závodníkům separátně. Ještě v poslední závodní den tak dáváme prostor prvnímu z tria, kteří na Azorech vztyčili českou vlajku. Dominika Braunová a její sedmé místo na MS KiteFoil Youth U21.
Podmínky byly úplně šílený. Onshore total vlny a offshore vytvářel takový poryvový pole. Pro mě to bylo velice náročný se v tom pohybovat, pro mě často nad moje zkušenosti a schopnosti.
Do posledního dne jsem byla spokojená, zajela jsem třetí místo. Následujících pět rozjížděk bylo asi to nejhorší v mým životě. Čtyři dny jsem ten si ten vítr nějak ustávala, ale pátý už jsem to prostě nedala. Různě mi to klapalo, vůbec kite nefungoval, jak má, skoro, jako když je něco špatně. Nevěděla jsem, jestli je to mnou, kitem, měla jsem několik nepříjemných pádů, jednou jsem měla lajnu přes foila, dala jsem si pořádný kus deadloopování přivázaná k foliu. Několikrát mi to vyrazilo dech, byly to fakt hrozný stavy.
Poslední dva dny závodu. Měla jsem tam svoje drobné úspěchy i neúspěchy, což je součást akce, ale včerejší den byl jeden velkej neúspěch. Dojížděla jsem poslední a těsně po projetí cílovou čárou byl vyhlášený start další rozjížďky a hned jsem se musela jít rovnat na start. Vyšlo to na jednu otočku, chvilku vydechnutí a šlo se na dalších ostrých 15 minut. Dnešek kopavej offshore, přičemž na pláži nebylo nic. Hodně z nás se ani nedostalo na start. Já jsem bohužel udělala tu chybu, že jsem do poslední chvíle čekala, protože to vypadalo, že nás na start ani nepustí. Hodně jsem v hlavě taktizovala, nebylo to jen o tom, že se mi tam úplně nechtělo, bála jsem se že toho může být na vodě hodně nebo i naopak málo a že tam kita utopím. Nakonec ale na vyhlášení startu znamenalo, že jen proces odebrat se z břehu byl třeba na 15 minut. Byla to situace, kdy se nedíváte doleva doprava, jestli už se jede a co se jede, prostě se jen zaboha chcete dostat na start.
Když už jsem se konečně dostala do místa závodu, dozvěděla jsem se, že moje rozjížďka už je odjetá. Rozjížďka, z níž jsem se měla být schopná postoupit dále do dalších kol. A já se jí neúčastnila. Tak jsem byla automaticky zařazeno na poslední místo. A byla jsem odeslána zpátky na břeh. Nechci být braná jako nějaká plačka, ale derou se mi slzy do očí s každým slovem. Jsem hrozně zklamaná a upřímně mi to přijde i trochu neférové, hodně lidí bojovalo, aby se vůbec dostali na vodu, nemělo tam žádný support a člun, aby jim pomohli na vodu. Na pláži jsme zůstali ještě s Izraelkou, která byla o místo přede mnou. I podle ní jsem se hodně orientovala. Nakonec jsme nestihly start obě dvě. Ale proto, že jedna holčina závod neodjela, tak to dali jí a mohla pokračovat. Jsou to jasná pravidla, ale pro mě to v tu chvíli bylo hrozně demotivující. Tím spíše, že to byl můj poslední juniorský závod, hodně mi na tom záleželo a tímhle se to celý posralo. Jsem zklamaná, že klíčový jízdy jezdili klidně bez půlky holek, který se prostě na start nedostaly včas. Uvědomuju si pravidla, ale v tomto momentu to bylo krutý. Takže končím závody s tím, že jsem se těšila na finále, na který jsem asi i měla, ale s ohledem na podmínky jsem nebyla schopná odjet výkon, na který jsem se připravovala. I když je populární říkat opak, obávám se, že tento závod mi více vzal než dal. A když vím, jak moc jsem se na to připravovala a kolik to mou rodinu stálo, už se těším domů.
Asi je to mou ambicí, tím spíše, když vím, že na to mám, tak na sebe hodně tlačím a pak když to kvůli nějakým okolnostem nevyjde, tak jsem z toho hodně špatná. Tři holky tady odvezli do nemocnice. Zlomeniny a otřesy mozku, nakonec můžu být ráda, že se nestalo nic mě ani jsem nezničila vybavení. Když to vezmu kolem a kolem, tak moje situace je úplně banální a nevím proč bych tady nad tím měla smutnit.
I když očekávám vlastní výkonnostní progres, nadcházející doba určitě nepřinese výsledky do top desítky v seniorské kategorii, kde je konkurence opravdu vysoká. Jestli je ale něco, co mi teď něco leží v hlavě, tím spíše s tímto výstupem tady na Azorech, je vděk mým rodičům. A i s ohledem na aktuální výsledek cítím váhu nákladů na účast na tomto závodě. Vím, může to znít banálně. Ale možná právě v případě jednoznačných úspěchů nebo naopak neúspěchů má člověk tendenci rozšířit svůj pohled okolo sebe šířeji.
Dostala jsem otázku, jakou známkou bych ocenila svůj výkon tady na Azorech. 10 nejlepší. Tak asi čtyřka. Je tu fakt krásná příroda a viděla jsem delfíny…
Sledujte nás