Ano, pravdou je, že tento rozhovor vznikl na dvakrát. Pravdou také je, že i tak jsme si museli ještě pár otázek zodpovědět telefonicky. A do třetice – tento rozhovor vychází tři měsíce po prvním setkání. Jsou témata snazší a přímočařejsí. A pak ta druhá. Tohle bylo druhé. Kdybych musel odpovědět, co si z našich dvou setkání pamatuju, mluvil bych o hromadě pocitů, ale žádných faktech. Některá setkání jsou totiž tak inspirativní, že i když máte zvukový záznam, prostě není možné udělat ani jednoduchý přepis. Za dobu od našeho prvního setkání se hodně změnilo a to i celkem zásadního. Ale nikdy není pozdě udělat z nedostatku přednost a z aktuálního rozhovoru udělat krátký časosběr. Kiterka a sportovní psycholožka Kateřina Šalandová.
Za poslední rok dva jsi se objevila v mnoha médiích od podcastů až třeba po Forbes. Z tohohle pohledu se zřejmě jednáš o kitera s největším mediálním výtlakem. Jak se to stalo?
Když jsem se chtěla dostat na Olympiádu, zjistila jsem, že se bez mediálního dosahu daleko nedostanu. Vysoké náklady na přípravu, vybavení a cestování po závodech bez partnerů jednoduše nelze pokrýt z vlastních zdrojům. Zároveň jsem chtěla mezi lidi dostat můj způsob psychologické přípravy k dosahování lepších výsledků ať už na sportovním nebo profesním poli.
Jakou nejlepší otázku jsi v médiích dostala?
Asi už ani nevím, jakou konkrétní, ale když se tak ohlédnu, tak super byl celý rozhovor v Koulím podcastu. Plynulo to hrozně přirozeně, myslím si, že jsem tam dokázala sdělit to, co jsem chtěla.
Veřejně jsi se prezentovala, že si chceš vyjet letenku na Olympiádu do Paříže. Když jsme se potkali poprvé, neptal jsem se, jestli si věříš, že to dopadne. Ale co by se stalo, kdyby ne. Jak to vnímáš nyní?
Pohledem zpět jsem zjistila, že jsem zatím vždycky dosáhla toho, co jsem si předsevzala. Už tehdy jsem říkala, že můj svět stojí na více nohách. Vyrostla jsem v akademickém prostředí, kdy sport byl spíš jen hra.
Nebyly to ale tři proinvestované roky. Ta doba mi prohloubila povědomí o psychologii dosahování cílů a o práci na maximalizaci výsledku. Mimochodem toto se stane hromadě sportovců, nejen mě. Kdybych to měla zobecnit, sportovci, kterému se nepodařilo se nominovat na jeden z životních vrcholů, běží hlavou něco jako – co jsem mohl/a udělat jinak, frustrace, že ne za vším je jen vlastní připravenost na výkon, proč jsem si toho naložil/a tolik, hledání rezerv v přípravě. Historie je ale jasná. I failed. I když mám takový pocit, že opak bude pravdou.
Máš dojem, že se Ti OH nepodařila kvůli výkonnosti nebo jiným důvodům?
Kvůli penězům na výbavu, přípravu a závody. Kdybych nad tím vším měla kontrolu, věřím, že by se mi to podařilo.
Na jaře jsme se bavili o tom, že jsi o své cestě na Olympiádu začala točit film. Na ní se bohuzel nepodíváš, budete film dokončovat s alternativním závěrem?
Ano, budeme. Ten film je o přípravě, ale i o osvobození se od mých strachů a limitací. Věřím, že film tak můze působit jako univerzální inspirace pro kazdého bez rozdílu cílů.
Ve většině rozhovorů mluvíš o strachu. To je tak zásadním parametrem ve sportu a profesi?
Strach je základním parametrem lidského rozhodování, takzvaný survivor mode, minimalizovat nebezpečí, a to na jakékoli úrovni.
Čeho se bojí Kateřina Šalandová?
Mívala jsem panický strach z vody. A co mám nyní, tak zda se budu schopná kiting na foilu vůbec naučit na úrovni těch nejlepších. Také jsem objevila velký potenciál lidských možností, přičemž mám strach, jestli to jsem schopná předat.
Jak se dá hodnotit práce, u níž je výsledek těžko měřitelný, navíc u služby, a zároveň málokdo ví, že ji potřebuje?
U sportovců to je o něco snazší. Stále se je kam zlepšovat, k efektivnímu výkonu, vyhnout se zraněním. Práce se sportovcem je přímočařejší. Například u pracovních konzultací často zjistíte, že chyby působené pracovními týmy, vycházejí třeba z nedůvěry nadřízeným. Po analýze situace pak zjistíte, že nadřízený se obrnil ve vlastní pozici kvůli osobním nebo vztahovým záležitostem. Velice často jsou pracovní a vztahové věci propojené a vzájemně se ovlivňují. Každopádně na měřitelnosti výkonu pracuji, je to jeden z motivátorů mé práce.
Čím jsou čeští sportovci specifičtí? Co máme vtištěné do sportovního DNA?
Dopředu musím říct, že v Česku dlouhodobě neiju od roku 2009. Ale z toho, co jsem poznala, existuje přesvědčení, že příprava musí bolet, člověk musí trpět, musí to být dřina. Jasně, člověk si to nakonec musí odmakat, sport se musí dostat do systému těla, ale cílem by mělo být především zefektivnění. Zjistila jsem, že jsou jednotlivci a týmy, které jdou chill cestou, jsou uvolnění, technicky dokonalí, minimum zranění. Z českých sportovců mám dlouholetý vztah, dnes už spíše přátelský, s Paulovou Novotnou a i s ohledem na to, jaká je prefekcionistka, jsme u ní bojovali s velkou nervozitou.
Je velký rozdíl mezi přípravou sportovce a manažera?
Minimální. Jen tomu manažerovi dosažení výsledků trvá déle, spotovec výsledky pocítí dříve. Jinak je to vše o cestě, jak dostat jednotlivce do flow a zefektivnit koncentraci, používání paměti, energie, apod.
Není flow už tak trochu buzzword?
Flow má za sebou vědeckou evidenci, která jen narustá. Dokonce se pomocí EEG identifikovala kombinace frekvencí v různých částech mozku, které tento stav vysoké efektivity mozku popisují a poukazují na extrémně nízkou spotřebu energie v porovnání s vědomým myšlením, na které jsme zvyklí. Zejména kiteři by tomu měli velice dobře rozumět. Tím spíše vyznavači foilu. Jedeš, všechno ztichne, je to nepopsatelný stav uvolnění a maximálního výkonu, jsi tady a teď, vše plyne a děje se přesně tak, jak má. Je to princip, kterého bychom v jakékoli sféře našeho bytí měli být schopni dosahovat v co největší míře.
Byla jsi jedním z mentorů na konferenci Všem ženám. Většina účastnic jsou úspěšné manažerky a podnikatelky. Co mají společného ty, které se této akce zúčastnily?
Mým úkolem bylo sdělit, že strach řídí naše rozhodnutí, jak se od nej dá odprostit. V další fázi jsme vykřesávali a upevňovali přirozené sebevědomí. Věřím, že když si každá účastnice vezme aspoň trochu z toho, co jsme probíraly, přinesou svému týmu střípek změny, který zpříjemní jejich práci a v konečném sdůsledku výkonnost firmy. Co mě zaujalo, že byly v fakt v dobrým mindsetu a otevřené novým cestám.
Lze psychologickou přípravu aplikovat sám na sebe?
Do velké míry to určitě jde. Ale samozřejmě hlouběji položené limitace je třeba řešit s někým jiným. I já sama využívám služby koučky pro aktivity, v nichž bych nebyla tak efektivní.
Kdybych se měl zítra postavit na svůj životní závod, jaký osobní hack by jsi mi doporučila pro přípravu za jeden jediný den?
Oprostit se od jakéhokoli napětí a přetavit jej v energii pro výkon. A zároveň dech, jednoduchá dechová cvičení. Uvědomit si tady a teď. Jsou to efektivní a levný nástroje, které má člověk stále po ruce.
Sledujte nás