17. 10. 2024
12 minut čtení

Sicílie jedním slovem? Bůh. Il Cuore Siciliano Martiny Zaciosové

Lo Stagnone je mekkou kitingu, řada kiterů má v CV Sicílii jako svou kiterskou alma mater. Západ Sicílie je mimo to místem historických střetů kultur a v neposlední řadě kulinářským pupkem středomoří. Mohlo by se zdát, že položit otázku, jakým jedním slovem vystihnout tohle vše, bude neřešitelný úkol. Česká emigrantka a kiterka Martina Zaciosová, která již šestým rokem žije v jedné z nejfrekventovanějších lokací pro kiteboarding ve Středozemí, celkem bez váhání své jedno slovo vystřelí od boku – bůh.

Proč právě bůh?

Může to znít zvláštně, ale když pomine takový ten turistický šrumec – nastává tu něco jako soulad človeka a přírody. Pokud s tím člověk splyne, fungují nečekané principy. Třeba Tě jen napadne myšlenka na někoho a on se Ti ozve. Funguje to i v dalších oblastech, říkám tomu, že je Sicílie jaksi spojena s božským principem. Když se tomu člověk poddá, může tu žít zjednodušený život, lze dosáhnout lehkosti bytí.

Jak ses na Sicílii dostala?

Bylo mi asi 12 let. Byla jsem doma a jako malá zasněná holka si malovala svoje představy. Jednou byl výsledkem poměrně infantilní obrázek mořského pobřeží, mola a západu slunce. Vyrůstala a dospěla jsem v Písku, nějakou dobu na Šumavě, studovala v Antverpách, pak se vrátila do Prahy. Následně během mé londýnské etapy jsem cítila, jak si mě Sicílie nějak k sobě přitahuje. Až tady jsem zjistila, že se tu zhmotňují mé představy. Cítím se tu být sama sebou. Jsem přesvědčená, že tato část Sicílie prostě něco vyzařuje. Jsou tu památky do dob hluboko před náš letopočet, za nimiž jezdí turisté z celé Evropy. Až tady na místě jsem v sobě objevila, že to je moje místo a je mi nějak souzené.

Žít někde je ale už docela zavazující.

Ano, snažím se souznít s prostředím, naučila jsem se italsky. Našla jsem si přátele mezi místními, což je důležité, pokud to tu myslíte vážně nebo aspoň dlouhodobě. Koupila jsem tu dům, narodil se mi tu syn. Žijeme ve zdravém prostředí, dýcháme čerstvý vzduch, neznáme nic jako nachlazení a rýmičky. Tohle místo mi nabízí i možnost práce. A ráda bych svým působením přispěla k udržitelnému rozvoji regionu. A vlastně mu tak vrátila, co mi dal.

Jak místní berou cizince?

Místní hodně žijí pohromadě a až tak moc necestují. Dalo by se říct, že je pro ně čest, když se s nima někdo dá do řeči. Je to pro ně možnost rozšíření rozhledu, informací a samozřejmě taky příležitostí. Mě osobně přijali se slovy il cuore siciliano, tedy něco jako sicilské srdce. V mnoha ohledech mi to tu přijde mnohem otevřenější než jinde. Pamatuji si, že jedna z prvních pravidelných linek z Trapani kdysi vedla do Prahy. Ač toho místní tolik nenacestovali, velká část z nich byla a Praga.

A jak Ty bereš Sicilany?

Zajímavá otázka, protože místní se nepovažují až tak moc za Italy. Tím spíš ne za součást EU. To vše je tam. Tam někde. Zlí jazykové tvrdí, že Sicílie díky své strategické poloze vždy byla místem, kterou si různé státy a národy předcházely, což mohlo ovlivnit snahu Sicilianů se jakkoli snažit nebo na sobě pracovat. Něco na tom bude. S ohledem na původně zemědělský ráz regionu, většina témat se motá okolo toho. Pak když se setkají, jedná se o takové malé oslavy drobností. Západ slunce, sprchlo, tak budou velké olivy nebo dobré víno, a tak podobně.

Dokážeš si představit žít se Sicilanem? Nebo být součástí místní rodiny?

Nedokážu. Ale spíše proto, že moje představa o souznění s někým je založená na absolutním porozumění. A obávám se, že nikdy nebudu umět italsky tak dobře, aby mě to nekomplikovalo porozumění s protějškem. Specifický je přístup místní společnosti k ženám. Většina žen ani nepracuje. Nicméně jsou hlavou rodinného dění. Nikdy tady nepotkáš holku někam jít samotnou. Když jdeš s ostatníma holkama na skleničku nebo na pláž, vždycky se v okolí vyskytne někdo z jejich partnerů, bratranců nebo strýčků jako kontrola. Navíc dokonce ve vnitrozemí jsou místa, kde i ženy dodnes chodí zahalené. Sicílie je jiná..

Jaké jsou párty Sicilanů?

Je to docela vtipný. Typická je situace, když přijedou Češi a grilují s Italy, Češi si přinesou víno, pivo a třeba nějakou láhev tvrdého. Místní mají 3 lahváče piva. U grilování si Italové ve čtyřech rozlijí jednoho lahváče do kelímků. Když oni dopijí ty své lahváče, Češi už jsou dávno v půlce tvrdého. Ale obecně láhev vína vždy u jídla někde je, ale spíše je to o skleničkách. Skoro bych řekla, že vlastně ani tolik nepijou, setkání a zábava se týká zejména turistů. Stejně jako já, jsem přecejenom matka s dítětem, spíše se snažím navštívit klienty nebo přátele, když se scházejí po kitování. Vnímám to jako součást péče o ně a jsem přesvědčena, že to kvitují.

Vysvětli mi, co se honí hlavou Sicilanovi, který každý den ráno vstane, vyleze na zahradu a kouká na zarostlé auto v křoví, vedle toho povalenou loď a zrezlou ledničku?

Já nevím, nějakým způsobem je to v jejich nátuře. Příklad za všechny – máš silnici, na ní výmoly. Co se stane? Přijedou silničáři a ne, že by opravili silnici. Vymění padesátku za třicítku.

Co tu bylo před vynálezem kitingu v Lo Stagnone?

Tahle část Sicílie je a byla hodně zemědělská. Samotná laguna je unikátní chráněné prostředí, v němž se hodně rybařilo nebo těžila sůl. Je to jedinečný ekosystém, jehož narušení by mohlo mít zásadní význam pro celý region. Například ve zdějším prostředí se vyskytují řasy, které jsou potravou pro krevety, a protože jsou růžové, přechází barvivo i do krevet. Ty jsou jednou z hlavních složek potravy místních plameňáků se svým charakteristickým zbarvením. Ti se rodí šedí a posupně bělají. Ale čím jsou úspešnější v lovu krevet, tím jsou i oni růžovější. Věřím, že kiting v laguně a přítomnost kiterů v blízkém okolí nebude pro místo tak zatěžující, že by došlo k jakýmkoli restrikcím sportovních aktivit.

“Jak život na ostrovech, tak kiting v sobě kombinují faktor timelessness – bezčasí. Stejně, jako když na ostrov námořníci přijeli, věděli, že do druhého dne se prostě nic neodehraje. A totéž pak cítím na kitu. Je to úsek dne, kdy se nic jiného neděje.”

Nejsem si jistý, zda mi můžeš odpovědět a odpovíš, ale ta otázka se nabízí. Jak je to v reálném životě na Sicílii s mafií nebo tím, co za mafii můžeme považovat?

Na tohle není třeba odpovídat.

Beru to tedy tak, že jsi mi odpověděla?

Odpovím takhle, připadám si tu bezpečněji než kdekoli jinde. Hodlám se tu vyprofilovat informační kancelář pro turisty – a navigovat je na půjčovny skůtrů, aut, ubytování, kite i jiné kurzy, kultura, historické památky apod. Už nyní je jasné, že musím přemýšlet nad tím, s kým začnu spolupracovat. Že když například budu nabízet služby dané půjčovny, nepůjdou mi na ruku třeba někteří ubytovatelé. Když je někde prodejna, holka zvenčí tam práci jen tak nedostane. Nejdřív se tam protočí dcery všech známých. Hodně tu drží pohromadě různé rodinné a přátelské vztahy. Ale oni to nevnímají jako jakékoli vymezování se. Přijde jim přirozené, že se podporují v rámci vybudovaných vztahů.

Roste trh v Lo Stagnone co se týče množství kiterů?

Letošek, tedy sezóna 2024, je první nerůstový rok, nepočítáme-li období covidu. Hovoří se i o tom, že v celkových počtech došlo k poklesu. Spíše se ale domnívám, že stále více kiterům už je laguna malá a vyhledávají nová místa. Skvělý spot i se zázemím již je na Puzzitedu, Mazara del Vallo, vídám kitery na San Vito lo Capo, Balestrate a na východ od Palerma. Cítím z kitování v těchto místech příklon zpět ke kitování “nadivoko” a blíže k přírodě. Nakonec si myslím, že tato pestrost může prospět všem.

Jaký podíl v Lo Stagnone mají Češi?

Marginální. Pro většinu místních jsme pod jejich rozlišovací schopnosti a jsme prostě Poláci. Pod tuto definici se schová kdokoli od Německa na východ. Největší podíl na místním kiteturismus mají samotní Italové, pro které Sicílie je tradičně letoviskem bez ohledu na kiting. Navíc co se zábavy týče, bary podél laguny se staly takovou sicilskou náplavkou pro mladé z Marsaly.

Tvým cílem je nyní vybudovat místní kancelář poskytující informační servis pro turisty. Po čem bude podle Tebe jednou největší poptávka?

Nevím, jestli nějaká služba bude vyloženě převažovat ostatní. Myslím, že lidi budou chtít doporučit spíše komplexní program s nějakým konkrétním zaměřením. Ačkoli se nyní bavíme primárně o kitingu a příbuzných aktivitách, těšilo by mě do budoucna, kdybysme se bavili o longevity programech.

Mimochodem, už máš název?

Jasně že mám, v mém životě je všechno dle plánu. Bude se jmenovat Pink Info Point. Kdo už na laguně byl, barvu chápe.

Evidentně tu vidíš prostor pro poskytování supportu turistům. Z jakého důvodu ho nevidí velké kiteškoly, které sem každoročně přivedou obrovské množství lidí?

Většina škol vnímá své místo kolem kitingu. Potřebují primárně generovat příjem z instruktorů ve vodě a nepotřebují, aby jim jezdili někde po venku. Pak je tu samozřejmě i část těch, kteří se o to snaží, ale v principu věci, se tomu nemohou tolik věnovat, což se pak odráží v kvalitě služeb. Každopádně ale nevidím prostor jen v kiterech. Čím dál více turistů sem přijíždí za jinými cíli. A také i mimo sezónu.

Hlavní ulice v San Leonardu je takové centrum celé oblasti. Kavárny,
vinárny, obchody, před kitováním tam každý den na sebe všichni narazí. Jak ta ulice ale vypadá přes zimu?

Žádná apokalypsa, vše, co známe, je normálně otevřené i v zimě. Jen se obmění osazenstvo za lokály. To je na tomhle místě super, že to nejsou žádné kulisy pro turisty. Vše je opravdové pro kohokoli napříč sezónou.

Hlavní ulice v San Leonardu je takové centrum celé oblasti. Takže po sezóně se i Ty vyrazíš mezi lokály?

Už se za lokála považuju. Respektive mě za něj považují místní. Spousta lidí tu je dlouhodobě, ale v listopadu spadne první list a všichni prchají. Říká se tu Cù cù ti faciste l’estate, Ti fae puro u menno, ve volném překladu – s kým jsi pařil v létě, s tím si pař v zimě. Je to teda sicilsky, takže opravdu jen volný předklad. V principu nejde o paření jako takové, ale o prosté udržování kontaktu. Nicméně místní si na tom hodně zakládají.

Bez ochutnání čeho by neměl Čech odjet?

Asi klasikou je kávička s pistáciovým croissantem, případně grappa. Určitě místní víno. Z jídel Pasta alla Norma, Parmigiana, Caponata, Cous cous di Pesce, který miluje můj syn. A samozřejmě pistáciovou zmrzku.

Obecně – jak se žije v místě, kam ostatní jezdí na dovolenou?

Místní obecně přes sezónu vydělávají a zimu nějak přežijí. Ať už na turismu nebo v zemědělství. Kadopádně každý se musí o sebe nějak postarat. O tom, že tu nežijeme v ráji svědčí i příběh, kdy jsem se tu rozhodla koupit dům. Kupní smlouvu jsem podepsala týden před Covidem. Ostrov byl uzavřený, turismus nefungoval a já závazek na krku. Byla to doba, kdy jsem si nedošla ani na kafíčko za euro. Několik měsíců jsem sbírala fazole na poli.

Jak se tu dá přežít zima? Představuju si to jako ufoukaný šedivý místo.

Je to přesně naopak. Místo se celkově zklidní. Ostrov se zazelená, příroda voní. Ale jo, únor je na hroznej. Šedivo a tak vlhko, že Ti třeba měsíc neuschne prádlo.

Co jdeš dělat právě teď po tomto rozhovoru?

Jdu pokračovat v práci na svém projektu, o kterém jsme se už bavili. Jednak je můj a druhak věřím, že to je něco, v co má smysl. Do marketingu se už vracet nechci. Tím, jak jsem teď z toho díky mateřské vypadla, vidím, jak strašně se věci mění a posouvají někam jinam. Přijde mi, že se stále něco učíš, ale ty znalosti a schopnosti stále někam mizí. Raději budu v oboru, kde mi zkušenosti budou základem pro další rozvoj a nikdo mi je nevezme.

foto: KITElife, PETER GANZGLÜCK

Sledujte nás

Partner webu

KITElife video

Jdi naTop