Prakticky každý z kiterů rámcově tuší, jak vypadají kitové závody. A díky sociálním sítím i ty vrcholné. Nás ale zajímalo to, co vidět většinou není. Další ročník světového poháru KiteFoil byl načat závodem na Mallorce a my jsme TAKE-OVER taktovku předali jednomu z českých účastníků Dominice Braunové. *co je take over necháme na důvtipu každého z čtenářů.

Každý den bez ohledu na to, jestli závodní nebo jakýkoli jiný začíná snídaní. Bez obalu přiznávám, že účast na závodech přináší spoustu nákladů. Ráda bych řekla, že si v místě závodu dojdeme na nějaké místní jídlo nebo že si chodím na kafíčka v místních kavárnách. Realita ovšem je, že se snažíme právě na těchto nákladech ušetřit co jde. Jsou už takhle vysoké. Plnění si svých snů prostě něco stojí. Ovšem nejen s ohledem na náklady je třeba stravovací plán potřeba plánovat. Celý den je dlouhý a jednoduše je třeba jej celý nějak přežít. Snídaně je jedinou a poslední jistotou toho dne, která nás s ohledem na závodní program čeká. Snažíme se ji tedy nastavit tak, abychom z ní pokryli energetický výdej celého dne. Osobně mám vyzkoušeno, že klíčem k úspěchu jsou bílkoviny. Vajíčka, jogurt. Pak ovoce. To, co vidíte vypité v tom hrníčku je zbytek Macha Latte. Objevila jsem ho až zde a to za ceny, které v Česku nejsou obvyklé. Rodinným objevem bylo, že i na Mallorce je náš nákupní košík levnější než v Česku. Navíc ovoce je více ovocem a maso je více masem.

Díky Piškotově doporučení bydlíme ve stejném místě, kde bydleli před dvěma lety s Monikou Žiži. Na start závodu je to ca 10 minut jízdy autem. Víkend před prvními starty byl věnován technické přejímce závodního vybavení. Vzhledem k nekitovým podmínkám jsme se věnovali všemu možnému jen ne kitování. Na spotu jsem se potkala s majitelem Tarifa Foil Boards, jehož vybavení aktuálně využívám. Jsou závoďáci, kteří jsou firmou přímo podporováni a pak ti druzí. Já jsem ta druhá. Vzhledem k tomu, že studuju a nemám v tomto úplně zkušenosti, vysílám na výzvědy mámu. Tak to prostě je. Manažer. Co se týče kitů, mám dva kompletně nové, ale vše ostatní mám z druhé ruky. Na nadcházející olympijský cyklus jsou už nová vybavení, na která my koukáme z dálky, ale pokud se budu chtít i příští rok účastnit vrcholných akcí, budu muset mít právě toto vybavení. 

Stan s cajkama. Sem si každý bez rozdílu ukládá vybavení. Bez vstupní kontroly bych sem neměla dostat žádné vybavení. Schválené vybavení je opatřeno závodní nálepkou. Na rozdíl od loňském závodu v Hyeres, kde šlo o hodně, tady nám polepují jen fotila a prkno plus si zapisují sériové číslo kitů. Pokud bych nějaký poškodila, musela bych opět projít race comittee. S ohledem na jednotnost závodního vybavení musím mít jednoho ze dvou výrobců foilů (Chubanga, Levitaz) a jednu ze tří značek kitů (Ozone, Flysurfer a Element). 

Čím je závod na Mallorce zajímavý, že se startuje normálně z pláže. Představte si koupáky, kteří přijdou na pláž a vidí tak nás. Celý ten cirkus. Uvědomuju si, že se stále pohybujeme v nějaké naší bublině, ale většina veřejnosti netuší, co to je za sport a o co v něm jde.

Na sobě máme lycrové vestičky ČSJ. Není to o tom, že bysme je museli mít. Dokonce Vojta Koška se ptal, kde že je vlastně může získat. Nejsou na nich žádní partneři. Ne, že by mi to osobně vadilo. Na zádech máme číslo a jméno. 

Vojta pro aktuální sezónu změnil svého trenéra. Vnímám jako zásadní, když Tě někdo celý závod pozoruje jak co do výkonnostního, tak do taktického hlediska. Na vodě nic speciálního nezjistím. Ale možnost bavit se s ostatními závodníky alias briefing na suchu může velice pomoci. Myslím, že Vojtu už kluci více vzali mezi sebe. Mým osobním problémem je, že jsem dost introvert a jen tak se s nikým nedám do řeči. Tím spíše, že vůči ostatním cítím možná až nezdravý respekt. To jsou ti lepší. To jsou ti z instagramu. Jen chvíli po závodě je spot vyklizený a pokud nejsem s někým vyloženě v sousedství, s ostatními se nepotkám. 

Až večer je chvíle pro mě samotnou. Den se zpomalí, až zastaví můžu si udělat čas pro sebe. Máme skvělou terasu a strašně ráda ji využívám. Chill…

Stále se mi ale hlavou hodí spousta věcí. Jak jsem schopná reálně odzávodit. Jakých met jsem schopna dosáhnout. Měla jsem problém se zády, terasu využiju pro cvičení. Asi bych měl říct, že na sobě tak moc pracuju, ale vlastně jsem celkem lenoch a celá tahle aktivita je jen od toho, abych tolik netrpěla. Chci být up-to-date, tak sleduju skupiny, v nichž se řeší, co v závodech přijde i to mimo ně. Často je to pro mě jediný kontakt se závodní scénou, jinak by člověk snadno zapomněl, proč tu vlastně je. A večer? Nechci si fandit, ale i vrcholový sportovec musí vypnout. A i když to z fotky úplně nevypadá, je opravdu skoro tma. Mou guilty pleasure je Survivor. A pokud bych měla předejít otázce, komu fandím – tak moderátorovi. Koťák rulezzzzz