Lina Karo: Big Day review

S Karolínou jsme se chtěli potkat už delší dobu. Po nějaké době oťukávání jsme ale zjistili a hledání vhodného momentu jsme narazili na křest jejího prvního EP. Říká se, že člověka lze dobře poznat v situacích mimochodem. A sledovat někoho, jak si prošel svým Big-day se zdálo být skvělou příležitostí. Byli jsme svědky lehké trémy, zvukovky, přípitku v zákulisí před koncertem a pak i celého koncertu. Že se jedná o kiterku, se dalo poznat opravdu jen v šatně…

Kariéru jsi začínala jako sólová zpěvačka. Dnes ale vystupuješ s kapelou. Kdy se přejmenuješ z Lina Karo na nějaký název skupiny?

I veřejnost i kapela vnímá všechny naše prezentace jako Lina Karo. Přemýšlela jsem na tom, jak to bude, ale zatím to bereme tak, že kluci jsou profíci a drží basu v tom, na čem se domluvíme. I ve světě je to tak, že členové kapely odehrají svoje, podílí se na úspěchu značky a dostanou za to zaplaceno.

Jak budeš jednou s ohlédnutím vnímat právě dnešní den?

Věřím, že tento den bude dlouho v mém životě hrát důležitou roli. Křest je určitě jedním k nejviditelnějších kroků mé muzikantské kariéry. Věřím, že si nás všimne opět více veřejnosti a asi i médií. Křtem jsem si odškrtla další položku na dlouhodobém seznamu, získáváme více sebevědomí, že umíme připravit show pro lidi.

Co je tvým aktuálním cílem? Je to získat možnost vystupovat nebo dostat se do streamovacích platforem?

Podařilo se nám vyhrát v soutěži REC.stage účast na Colours of Ostrava a chtěli bysme jezdit i po dalších akcích. Osobně bych ráda dále tvořila, přivedla do Česka takovýten zápaďácký typ hudby na pomezí RnB nebo hiphopu. Zpívám anglicky a chtěla bych, aby Češi začali chodit i na anglicky zpívanou hudbu.

Myslíš, že je těžší se prosadit v angličtině než v češtině?

Stoprocentně. Na druhou stranu je to vhodné pro export do zahraničí, kde by se jednou líbilo koncertovat. Třeba v Německu se hudbě v angličtině daří.

Taková marketingová otaázka, kdo je tvůj typický posluchač nebo fanoušek?

Ježiš, to je hrozně těžká otázka. Třeba podle Spotify je to někdo velmi podobný jako já. Mým cílem ale je nemít nějak vyhraněnou cílovou skupinu. Ale tak jako tak chci dělat takovou hudbu, která se mi líbí. Je to POP, věřím, že si mě ten trh najde.

Myslel jsem to i tak, jestli z celého alba třeba 5 písniček je podle tvého gusta, 3 písničky jsou test, co ještě posluchač zkousne a 5 jich je dělaných podle nějakého vzorce, u kterého víte, že to vždycky zafunguje?

Samozřejmě, že se to dělá takhle velice podobně. Nicméně u tohoto alba jsem to opravdu celé já.

Až se jednou prosadíte, z jakých zdrojů bude přicházet nejvíce peněz?

Nejsnažší je příjem ze streamovacích platforem. Bohužel však také ale nejméně zajímavý, v absolutních číslech to zdaleka neznamená tolik, jak to vypadá. Vlastní koncerty jsou sice to nejviditelnější, ale je jsou to pracně vydělané peníze, kterých i tak není moc. Jsou ale důležité pro prezentaci naší hudby. Velice příjemné jsou tantiémy z rádií. Ale ve finále, to si člověk uvědomí, že je fakt komediant, ale nejlepší výdělek přináší firemní a jiné soukromé akce. Což mě nakonec nijak neuráží. Mám ráda lidi a ráda prezentuju svou hudbu. Vedle toho mám sen psát hudbu i pro jiné umělce.

Je tu více těch, kteří hrají “nakoupenou” hudbu nebo tu vlastní?

Troufla bych si říct, že hodně víc bude těch, kteří to umí odzpívat a odehrát než těch, kteří prezentují jen svou hudbu. Mou ambicí je spíše psát texty. Přijde mi, že mi to více sedí, často jsem psala v nějaké klidnější hospodě nebo po kitování na pláži. Ale jsou to snašší věci než poezie typu David Stypka. Obecně to hodně dělají stále stejní lidi. Třeba ve světě je člověk Max Martin a ten píše pro strašnou spoustu muzikantů jako Katty Perry apod a to je pak stane, že posloucháš v rádiu pořád jednoho člověka.

Jak důležitý je mít vedle hudby i prezentaci na sociálních sítích a ukazovat svůj osobní příběh?

Lidi vždycky líp uvidí než uslyší. A pokud mají možnost se s umělcem nějak ztotožnit, mají pocit, že ho znají, získávají k němu vztah a jsou loajální. I proto tam prezentuju docela hodně ze svých koníčků a hudby. Čemu se naopak vyhýbám je studium, moje práce a mé nejbližší okolí a soukromí.

Na co fanoušci nejlépe reagujou?

Jsou to fotky, kde jsem primárně já, je to vizuálně hezký, a i když se do toho snaží vsunout nějakou informaci, většinou to funguje i bez ní. Sympatický ale je, že fanoušci ocení, když mám super den, dobrou náladu, tak to tam jen tak napíšu. Tenhle autentický obsah funguje dobře. Správu sítí jsem dříve řešila s externím člověkem, ale nějak jsem se s tím neuměla srovnat. Dělalo se všechno tak, jak mělo, ale odosobnilo se to ode mě, tak jsem si začala dělat většinu sama.

---

---

Bavili jsme se o tom, že pracuješ jako vychovatelka v soukromé škole. Je pro Tebe takhle intenzivní kontakt s ostatníma dobíjející nebo Tě naopak vysiluje?

U dětí je to jak kdy. Jsou to první až třetí třída. Často se musím hodně snažit, abych je namotivovala k nějaké hře, kterou si nakonec užijou. S dětma je to nakonec v pohodě. Říká se ale, že vychovatel má moc a bezmoc. Máš moc je nějak řídit a ovlivňovat, ale zároveň je neumíš měnit. Celý den se jim snažíš vštípit nějaké zásady a pak si pro ně přijde rodič a jediným momentem celou tu mou snahu shodí. A to jsou pak věci, který neumím házet za hlavu a trápí mě. Je to ale práce, díky níž mám jistou míru svobodu a můžu si dovolit dělat muziku.

Vidíš v tom paralely s učením kiteboardingu?

Vidím. A hodně. Rozdíl je v tom, že jsem většinou měla dospělé. S dětmi je to dřina, musíš je zvládat několikrát denně vysadit na prkno a podobně. U dospělého je to snazší, pokud si to chce užít a něco se naučit, strašně ráda mu k tomu dopomůžu.

Kdy jsi byla naposledy učit?

Byla jsem vloni v Egyptě. Jela jsem tam za kamarády, s nimiž jsem tam půl roku žila, tentokrát ale jen na skok na tři týdny. Občas jsem zaskočila někoho učit a pomoct. Bylo příjemný si to takhle párkrát zkusit, dlouhodobě je to fakt dřina, tím spíš pro holku, pořád v neoprenu, často je to i dost silově náročný.

Dá se instrukturováním podle Tebe uživit?

Hodně záleží na lokaci. Učila jsem na čtyřech místech pro české školy a na jednom pro řeckou školu. Ale ze všech míst jsem si něco přivezla. Problém může být v exponovanějších letoviscích, kde je za co utratit. Tím spíše, když jsou dny, kdy nefouká. Minimální příjem, maximální útrata. Ale například na Rujáně jsme byli v kempu v lese, kde nic nebylo a vrcholem bylo vyjet si někam pro rybu v housce a do supermarketu nakoupit těstoviny, které jsme si pak hromadně vařili. Výhodou instruktorů je, že jezdíš školní vybavení a šetříš si svoje.

Tvůj brácha Martin je taky instruktor, živí se jen tím?

Kromě nějakých kryptoaktivit strávil asi čtyři sezóny taky v Egyptě u Lukáše v Kite4fun, teď končí svou tříměsíční misi v Karibiku a od června je v Portugalsku. Úplně se o tom nebavíme, ale troufla bych si říct, že právě on se učením dobře uživí.

Jaký jsi měla většinou zkušenosti po kurzech? Lidi třeba i děkovali, byli rádi, že umí něco nového nebo se spíše rozloučili a zmizeli v davu?

Tím, že jsme se o klienty vždycky starali a trávili i čas mimo vodu, jsme si celkem vztah udělali. Večer u pivka si stačíš s nimi říct spoustu věcí.

Zpíváš si na kitu?

Kitování je jedno z nejlepších míst, kde si jde dobře zazpívat.

I svou hudbu?

Spíš nějakou jinou. Ne, že by se mi moje nelíbila, ale poslouchám spíš jiné umělce.

Když se ohlédneš do své muzikantské historie, jsou i písničky, které bys nejraději smazala, protože už nesnesou dnešní srovnání?

Občas jsou to opravdu emoce 🙂 Ale třeba se zeptám lidí, jestli to či ono jim na té písničce nevadí. Když odpoví, že ne, tak nad tím mávnu rukou. Můžu říct, že si za svou muzikou stojím. I dnes se často na někoho obrátím, co si tom myslím. Těším se na dobu, kdy vyplodím něco, co se mi bude tak líbit, že se nikoho nezeptám 🙂

Máš i písničky “v šuplíku”? Nedodělané nebo se Ti zatím nelíbí?

Mám jich hodně, ale na druhou stranu jsem poměrně flegmatik, takže, když už mám pocit, že by to mohlo být ono, moc se v tom nevrtám a jde to ven.

Kdyby sis měla vybrat jediný koncert, na který můžeš jít, co by to bylo?

Zopakovala bych si skvělý zážitek z Future Islands. Kapela tak jako postává, frontman v džínech a tričku, ale ta atmosféra, kterou přenášejí je neuvěřitelná. Stála jsem tam a probulela čtyři písničky.

Radši bys fanoušky na koncertě rozbrečela nebo rozjásala?

Jeee, další těžká otázka. Jsem dobrá v depkách, říkám o sobě, že bulím do mikrofonu. Ale musí to mít nějakou katarzi. U některých písniček si i sednu, pak se postupně zvedám až se v průběhu písničky rozvlním. Je to taková bojovná melancholie. Depka, zabojuješ a zvítězíš.

Umíš ten pocit, který Tě provázel tvorbou písničky prožívat i na pódiu nebo je koncert už natolik o produkci a hlídání mnoha detailů, že to nejde?

Záleží na atmosféře a na konkrétním dnu. Pochopitelně je třeba být profík, tak to odehraješ vždy tak, aby byl fanoušek spokojený, ale někdy je to niternější a někdy méně.

Jak jsi vnímala koncert v rámci dnešního křtu?

Bavilo mě, že i když většina lidi přišla cíleně, teprve si na tu hudbu zvykali. Hodně koukali a až postupem se začínali vlnit a prožívat ji. Z křtu mám dobrý pocit, věřím, že se mi podařilo vzít lidi na chvíli do svého světa.

Proč zrovna Karlínská kasárna?

Byl to kompromis mezi volnými prostory a náklady. Každopádně to byl prostor svým pojetím i atmosférou pro nás jak dělaný. Adekvátně velké, správně syrové.

Čekal jsem, že budete křtít nějaké CD nebo desku. Proč flashku?

Obecně si nepotrpím na velká gesta a flashka mi přišla jako adekvátní nosič. Chtěla jsem tam album nahrát a hodit ho do lidí.

Flashka v podobě Mistra Yoda, že to bylo v den před světovým dnem Starwars?

Hele vůbec 🙂 Od začátku jsem věděla, že to bude flashka. Šla jsem pro ni a chtěla chameleona, který by se mi líbil. Ale měli jen kachničku a Mistra Yodu. Tak jsem vzala toho. A to ani nejsem fanoušek Star Wars. O tom svátku jsem se dověděla až poté. Ale mě se náhody dějí normálně, tohle mě vůbec nepřekvapilo. A křest drinkem Blue hawaii proto, že o něm v jedné písničce zpívám.

Máš vůbec svou hudbu na nějakém fyzickém nosiči?

Moc se to už nenosí, ale jednou bych si chtěla udělat svou desku. Tedy ne CD, ale hezky pořádně vinyl.

Kterou svou skladbu bys nakonec označila jako tvůj “signature song”?

Medication. Potkalo se v něm hodně ze mě i hudebně se povedla.