Digitálním nomádem: Z Mexika až na Tarifu

V redakci KITElife máme rádi inspirující příběhy lidí. Máme rádi příběhy lidí, kteří si už lecčím prošli a mají co říct. A současně jsou i zkušenými kitery. V tomto případě uděláme výjimku. Tedy ne, že by příběh našeho hosta nebyl inspirativní, spíše netypický, protože za sebou možná nemá tolik zkušeností kiterských jako těch cestovatelských. Ale nepředbíhejme. Pojďme se podívat, co se honí hlavou člověku, který ještě nikde nevyhodil pomyslnou kotvu, ale zatím si ji převáží s sebou. Milan Klemš.

Jsi to, čemu se říká digitální nomád?

Určitě. Doba covidu byla beze sporu těžkou zkouškou pro celou naši společnost. Musím ale říct, že zejména v mém prostředí se firmy hodně naučily fungovat distančně. Zejména v mé práci mi umožnila začít cestovat a pracovat na dálku. K práci potřebuju jen počítač, zásuvku a internetové připojení. Ve čtyři už jsem ale na kitu. Nejsem vázaný na místo, můžu se přesouvat i klidně zůstat delší dobu na místě.

Jakými místy jsi se propracoval a procestoval?

V nějakých 22 letech jsem odešel do Británie. Studia, vztahy, práce. V průběhu mého posledního roku v Británii, kde jsem nakonec žil 11 let, jsem pak potkal partnerku, Američanku, které ale vypršelo vízum. Řešili jsme, jak s naším vztahem dál, tak jsme se na pár týdnů potkali napůlcesty v Mexiku. Bohužel jsme se tam na konci toho výletu rozešli.

Když odjížděla, tak jsem poprosil svou kamarádku z Británie, ať mi doporučí nějaké cool místo bez lidí, protože jsem potřeboval být chvilku sám a vyčistit si hlavu. Doporučila mi El Cuyo. Přesně to splňovalo mé požadavky – je to mimo civilizaci, jede se tam dvě hodiny přes jungli, a v té době by se tam těžko hledal nějaký turista. No a ten stejný večer, co jsem tam dorazil, jsem na prázdné pláži potkal místní holku. Mexičanku. Kiterku. A od této doby kituju.

Nyní jsi ale v Tarifě. Proč ses posunul dále?

Potřeboval jsem změnu. Taky z Mexika se hůře pracuje, kvůli časovému posunu – tudíž to mělo negativní dopad na kvalitu komunikace s mými klienty. A zároveň hledám místo na život, které by splňovalo všechny mé požadavky – u moře, kde fouká a blízko vysokých hor, kde je v zimě sníh. Ještě jsem tohle místo, ale v Evropě nenašel. Francie by ho možná měla, ale tam se mi bydlet nechce.

Zdá se to nebo jsi člověk, který obecně hodně hledá?

Vyhledávám buď vysoké hory nebo místa, kde se dá kitovat. Proto třeba návrat do Česka nevidím jako reálný.

Taky mi přijde, že za většinou tvých výzev, cestování, novými místy a životními rozhodnutími stojí ženy.

Je to pravda. Má první holka mi vybrala univerzitu, moje druhá holka byla pro mě motivací jít studovat magistra do Británie, se svou třetí holkou, Španělkou, jsem se vzal a strávili jsme 8 let v Londýně a 3 v Edinburghu, Američanka mě přivedla do Mexika a má čtvrtá holka, Mexičanka, mi dala kiting a neuvěřitelné dobrodružství, které trvalo 2 roky.

Ale celkově musím říct, že mám v životě štěstí. Obecně na práci, cestování, lidi, které potkávám i na ženy, které pustím do svého života.

Co myslíš, že Ti dal životní styl digitálního nomáda?

Strašně to otevře oči. Člověk si najednou začne víc cenit vztahů jak s dlouhodobými kamarády (a rodinou), ale i lidí, které například jen potkáš večer baru a máš s nimi pěkný pokec. Protože ty nejbližší osoby vidím jednou, možná dvakrát za rok, tak si člověk vždy pak uvědomí, jak jsou důležití. Samozřejmě si s nimi pravidelně volám. Občas se i opijem na videocallu 🙂

Taky to člověku ukáže, jak je důležitý úsměv a přátelský přístup k lidem, které vůbec neznáš. Bez těchto dvou ingrediencí se kamarádi na novém místě hledají jen těžko…

Co by se stalo, pokud bys přišel o své aktuální klienty? Dokázal bys udržet aktuální životní styl?

Vím, že bych je dřív nebo později nahradil jinými. O mou práci obecně zájem je a zároveň cítím, že jsem schopný se trhu přizpůsobovat. Navíc ztráta klienta znamená, že si člověk může na chvíli trochu oddechnout. A protože mám sklony k workoholismu, tak mi se to občas i hodí 🙂

Souhlasíš s tím, že tvá práce je jednou z těch, která je označena v první vlně nahraditelnosti umělou inteligencí?

Tuto oblast sleduji a studuji a domnívám se, že pokud své dovednosti budu společně s pokrokem technologií dál rozvíjet, tak mou pozici nikdy plně nenahradí. AI mi práci spíše ulehčuje a já se tak můžu zaměřovat na oblasti, kde je lidský mozek stále potřeba. Klíč je jen neusnout na vavřínech. Proto pravidelně investuji do rozvoje svých dovedností.

Digitální nomádi se dají rozdělit na ty, kteří trvale cestují a dlouhodobě se neusadí a ty, pro které je to jen dočasná epizoda. Kam patříš Ty?

Mně by se líbilo aspoň trošku zapustit kořeny a najít si místo, kde bych se chtěl aspoň na pár let usadit. Nicméně jsem perfekcionista, a proto hledám to perfektní místo na život, které vlastně nejspíš neexistuje. Nicméně dřív nebo později se někde určitě usadím, ale vím, že i pak budu furt vesele cestovat. Jen budu mít místo, kterému můžu říkat domov. Hádám, že v tom opět bude mít prsty nějaká holka.

Obecně mi ale vyhovuje mít co nejméně závazků, což mi dává obrovský pocit svobody. Když to trošku zveličím, tak v tuto chvíli vlastním pouze auto, laptop, mobil, sluneční brýle a spoustu drahého sportovního vybavení. A je to super!

---

---

Mimochodem máš potřebu nějak pravidelněji sledovat dění v ČR?

Cíleně ne. Samozřejmě jsem rád, jak dopadly prezidentské volby a tak. Ale ne, že bych nějak cíleně sledoval dění.

Tedy ani to, že bys třeba jednou denně proběhl Seznam.cz nebo tak?

Zrovna právě Seznam.cz mám v prohlížeči zablokovaný. Býval to totiž jeden z mých zdrojů prokrastinace. Je pravda, že člověk nemůže být stoprocentně soustředěný celou pracovní dobu. Ale i prokrastinovat se dá smysluplně, že se něco dozvíš nebo naučíš. Seznam.cz ale za ten případ nepovažuju.

Když jsme u těch českých reálií – od 22 let žiješ mimo Česko, měl jsi vůbec někdy vztah s Češkou?

Ano, dva dlouhodobé vztahy. S tou druhou holkou jsem pak odjel studovat do UK a dva měsíce na to jsme se rozešli. A od té doby už ne.

Jaké národnosti Ti v tomto nejvíce vyhovují?

Jsem povahově spíše klidnější člověk, který zrovna nepřekypuje emocemi, tak se mi líbí holky, které jsou živější, řeknou vždy, co si myslí a nebojí se dávat najevo emoce. Určitě třeba Španělky nebo právě Mexičanky. Chjo, teď mi dochází, jak mi vlastně ta Mexičanka chybí 🙂

Že je Tarifa super kitový spot je poměrně známý fakt. Jaké to je místo na práci a život?

Na můj druh práce super, na standardní práci už tak asi ne. Hádám, že by se tady těžko hledala práce mimo turistický sektor. Jinými slovy, je tady hodně hotelů, barů a kitových / windsurfových škol, ale klasických kanceláří tady moc nenajdete. Je to vlastně taková velká vesnice.

Na druhou stranu pro digitální nomády je tohle místo ideální. Internetové připojení je tady hodně rychlé a všude dostupné, ale především je tady fakt pohoda. Beach bary, pěkné opálené holky, výhled na Afriku, dlouhé písečné pláže, všude se dá chodit pěšky a taky fajn lidi. A pro fanoušky slunce bych měl zmínit, že mezi březnem a listopadem tady skoro vůbec nezaprší. Docela mi tady začala chybět Británie 🙂

Potkal jsi tu nějaké Čechy?

Jsem otevřený jakémukoli setkání, ale nějak cíleně Čechy nevyhledávám. Poměrně nedávno jsem ale zjistil, že tu už 17 let zije Češka, která v centru Tarify provozuje obchod s vintage oblečením. Ale musela mě na ni upozornit naše společná kamarádka.

Cestuješ tu po okolí? Co bys doporučil?

Po okolí se spíš vydávám za kitováním, takže bych mohl doporučit jen pláže, kde dobře fouká. Obecně hodně cestuju, takže si v poslední době do Tarify přijíždím dobíjet baterky před další cestou po Evropě nebo i dál. V posledních třech měsících jsem vlastně strávil víc času na cestách, než v Tarifě.

Je Tarifa místo, které má stále co nabízet nebo se může stát, že kromě kitu a práce dříve či později začne nudit?

To samozřejmě nemůžu posoudit, protože to záleží na povaze člověka. Pokud hledáš pohodové, slunečné místo u moře, kde má život potencionál proudit pomalu, tak Tarifa může být pro tebe ideální. Taky se ale říká, že lidi z toho neustálého větru blázní. Už jsem tady zažil, že tři týdny v kuse non-stop foukalo okolo 30ti uzlů a to už fakt bylo na palici. Tarifa má taky docela divoký noční život, což může pro někoho plus nebo i mínus.

Osobně vím, že pro mě je to jen zastávka. Chybí mi hory, lesy, déšť a v létě o 10 stupňů nižší teplota. Ale v tuhle chvíli si to tady užívám a osobně bych řekl, že něco přes rok tady ještě pobudu. Ale už se taky mnohokrát ukázalo, že když si něco naplánuju, tak pak skončím úplně jinde. Můj stávající plán je tedy nemít žádný plán…

Neunavuje tě to být takhle stále na cestách?

Unavuje. Moc. Vlastně jsem si nedávno uvědomil, že už se mi ani nikdy do žádné z těch cest nechce, ale pak se na ně vydám a je to vždycky super. Můj problém je ten, že nemůžu říct ne žádnému dobrému plánu. Cestování se už stalo neoddělitelnou součástí mého životního stylu.

Nicméně tento životní styl určitě není pro každého. Dokonce bych řekl, že většina lidí by nezvládla být tak dlouho na cestách. Často od kamarádů slyším, že mi závidí, ale myslím, že kdybych jim nabídnul svoje klíče od auta výměnou za jejich stabilitu, tak to odmítnou. Je taky pravda, že jsem pro tento styl života v ideální pozici – bez partnerky, hypotéky a práce vázané na konkrétní místo. Kdo má podobné combo, tak by měl aspoň na půl roku vyrazit!