Psal se rok 2010. Blížilo se léto a bylo potřeba vymyslet co s ním udělat. Nenapadlo mě nic lepšího než dát výpověď v práci, koupit legendární VW T4, čapnout svojí přítelkyni, které chybělo akorát odevzdat bakalářku a vyrazit na cesty. Samozřejmě je všem jasný, že nejlíp se bakalářka píše v dodávce :D. Naplánoval jsem nám cestu na 4 měsíce a odhadem cca 15 000 km. Nakonec to bylo 20 000 km, čímž jsem zánovní vozidlo proměnil v ojetinu, ale stálo to za to.
Lefkáda
První místo, kam jsme zamířili, bylo tradičně Řecko. V té době frčel háječek na Lefkádě. Místo s neskutečnou atmosférou a přátelskými lidmi. Ještě nebylo tak profláknuté a jezdily tam super partičky. Když odpadli parťáci u grilu, stačilo vzít lahvinku vína a jít si sednout o pár metrů vedle třeba k další bandičce z Prahy nebo Mushowákům. V té době ještě fungovalo jihočeské uskupení All-boards. S nima jsme jezdili do Řecka nejčastěji a podnikali různé výlety do okolí. Ach ty zlaté časy… přátelská komunita… na spotech nebylo natřískáno školama (jen Rubi) a kurzantama… vítr byl větrnější… sluníčko sluníčkovatější… 😀
Po třech týdnech nadešel čas zvednout kotvu a vydat se na další dobrodružství. Nevěděli jsme přesně kam, ale cílová destinace byla Tarifa s tím, že jsem kontaktoval pár přátel, se kterými jsem byl na škole v Sydney. Tím se nám vytvořil jakýsi časový harmonogram a objevily se pevné body v mapě. Např. týden surfování na severu Španělska s Pablem, velké městské slavnosti ve Vitoria Gasteiz nebo vinobraní v Laussane.
Z Lefkády na Sicílii
Díky těmto bodům jsme se nemohli moc zdržovat na místech, která se nám líbila. resp. mohli, ale pouze s vědomím, že si ubíráme čas z dalších destinací. Internet jsme moc neřešili, data v mobilech neměli, tak jsme zajímavá místa hledali v papírovém silničním atlasu Evropy a kitové spoty v Kite and Windsurfing guidu. Tím jsme určitě vynechali mnoho zajímavých míst, ale zase jsme se dostali na místa, která by nám určitě v době internetu utekla. Zejména proto, že bychom si přečetli recenzi na Google. Každopádně cestou na Sicílii jsme to vzali přes kopce, pár dní zdrželi v Lamezia Terme, kde foukalo každý den. Chtěl jsem přejet na kitu na Sicílii ale nefoukalo, tak jsem to zaspal. Koukli jsme na technickou památku 220kV stožár původního vedení na Sicílii a poslali to na Lipary. To byl jeden z mnoha okamžiků strachu, kdy jsme nechali auto napěchovaný věcma na parkovišti a doufali, že se vrátíme k plnému.
K Cefalu se nám váže malá historka, kdy se Markéta šla umýt na pláž. Veřejná sprcha hned vedle plné restaurace… no co, na cestách jsme dlouho, jedeme totální punk, low-cost style, takže každá sprcha se počítá… Veme si 0,5 Eura, že jí to na tu sprchu bude stačit. Akorát když se celá namydlí, tak se sprcha vypla. Půlka restaurace na ní čumí, protože jakože šampón se úplně nehodí a taky co teď asi ta bloncka bude dělat. No naštěstí holka nezpanikařila a vedle byl malý kohout na umývání nohou. S obratností hadí ženy se nasoukala pod ten kohoutech a ten proklatý šampón smyla. Level trapnosti: 10. Ale srát na to. Jedeme dál.
“Nikdy neuč kitovat svoji holku před odjezdem, akorát se strašně nasere. Ale dalších 800km drží hubu”
– 36tý den cesty, 4.280km –
(což je dobrý vklad pro zbytek tripu)
Sicílie – Lo Stagnone
Cíl byl jasný. Dle kite průvodce je na západní části ostrova jakási laguna, kde by se mohlo dát kitovat. Ale nejdřív bylo nutné se prokousat divočinou Palerma. Prohlídli jsme si ho pěkně z auta. Markéta teda, já se snažil s vypětím všech sil nenabourat. Dali jsme si potom krásnou vyhlídku na město a vrátili se do nočního města. Byl nějaký festival, takže jsme to “na pitomce” vzali autem přímo do centra. No nic, zpátky k Lo Stagnone. V průvodci o tom není velké info, ale tak když už jedem, pojďme to zkusit. Nakonec se toto místo stalo na několik dní naším domovem. Lokálové totálně přátelští. Zabydleli jsme přímo na parkovišti na spotu (dnes nereálné) a párkrát přejeli na opuštěný dům (dnes základna Bímrsovi kiteškoly). Lokálové nám řekli o karibiku Sicílie – Capo Feto, tak jsme to jeli otestovat a to bylo tak všechno z kitu na Sicílii.
Sicílie – dál a Etna
Pokračovali jsme jižním pobřežím zpět na pevninskou Itálii. Spoustu míst jsme udělali rychloturistiku z auta. Agrigento, Puzzitedu a další pláže na jihu. Zastavili jsme se ale v archeologickým areálu Selinunte, Sirakůzách a v Catánii. V Sirakůzách jsme teda zaperlili. Hledali jsme nějaký secret spot na přespání a našli klidnou ulici v rezidenční čtvrti. To bylo vždycky ok. Rezidenti kolikrát ani nevěděli, že tam jsme. Ok, tentorkát jsme si krásně zabouchli auto, při čištění zubů. Markéta navostro v noční košili, já v trenkách. Co teď. Barák, u kterého parkujeme svítí, takže zvonek. Anglicky neuměli, my italsky maximálně, kde je internet. Ale ruce nohy a názorná ukázka a už tam byla partička Italů s nářadím. Zazvonili i na sousedy a půlka ulice se přišla podívat, co za kokoty mají u baráků. Italové se dali do práce a kompletně mi orvali řidičovy (moje) dveře. Mezitím jsem Markétě vyrobil udělák a zkoušela otevřít šoupačky. Každý jsme pracovali na jedněch dveřích a nakonec šoupačky povolili.
Vrcholným zakončením putování po Sicílii bylo vyšlápnout Etnu. Nevěděli jsme přesně co nás čeká, ale to nás nemohlo odradit. Vyrazili jsme. Šlapali a šlapali, zatímco nás míjeli speciální autobusy plné turistů. Někteří jeli pod vrchol jen v žabkách a tričku a pak tam seděli zavřený v miniboudě průvodců a klepali kosu. Toho jsme využili a dali se do řeči s průvodcem, který uměl anglicky. Vtipkovlali o nich a dostali z něj pár informací kam dál. Btw – toto místo je poslední, kam se dá dostat bez průvodce, dalších 300 výškových metru k vrcholu už jen s průvodcem. Ale my jedeme low cost, takže nebudeme platit žádného průvodce. Když přijel další autobus s turistama a všichni začli řešit organizační šrumec, přeskočili jsme pásku a odešli, možná utekli, dál. Na vrchol se dalo dojít snadno po vyšlapaných cestičkách. Za 3 roky jsme to zopakovali s kamarády, ale bylo to už podstatně složitější ty proradný průvodce přelstít.
Neapol, Vesuv, Janov, Nice, Monte Carlo, Cannes, Palm Beach
Další pasáž cesty bylo potřeba vzít trochu hopem. Takže držim nohu na plynu a jedeme Směr Neapol, Pompeje, skoukneme Vesuv a jedeme dál podél pobřeží směr Pisa. Nechápu, že ta věž je pořád šikmá, když se jí každý turista snaží narovnat. Další zastávka kite spot Vada, nefouká, tak vyfotíme aspoň lachtany. V tuto roční ne neobvyklé. Prolítneme Janov. Jedeme auto-turistiku, ke všemu autem, zaparkovat, pokochat se, vyfotit a dál. Konečně jsme ve Francii. Projíždíme exhibici sportovních aut, fotíme, nás nikdo. Trávíme pár hodin v Monte Carlo. Nemáme prachy na restaurace, takže to na cikány jen projdeme a mizíme dál do Cannes. Tady se změnil malinko plán. Bylo potřeba pořešit internety, tak jsme projížděli krokem ulici plnou zavřených kaváren a restaurací v době polední siesty (nebo možná stávky, vzhledem k tomu, že jsme ve Francii :D) a když chytáme nezabezpečenou wifi, tak není na co čekat a stavíme. Zatímco Markéta řešila bakalářku, měl jsem čas zkoumat místní kitespoty. Na azurovém pobřeží jich není mnoho a vzhledem k zastavěnosti oblasti i těch pár stojí za vyliž…. takže jedem jeden očíhnout. Palm Beach, krásný spot parkoviště. Nikdy v životě jsem už neviděl neco podobného. Kity se startovaly na mini plácku a mnohdy mezi auty.
Jih Francie, Beauduc
Další částí tripu jsme se potulovali po jihu francie s cílem ukotvit to na pár dní na obrovské a rozlehlé pláži se jménem Beauduc. Kitový ráj, řekl bych. Ale nejprve bylo nutné se prokousat přes francouzský Grand Canyon, Pont du Gard, Projít si Avignon v noci, kouknout do St. Rémy, ukrást nějakou tu levanduli a hurá za větrem. Beauduc je za mě fakt top lokalita. Parkuješ přímo na pláži, snídáš, obědváš, večeříš s nádherným výhledem s podobně postiženýma lidma. Každý den ráno objížděl místní pekař od auta k autu a prodával čerstvé pečivo. Fakt top. Dneska už jsou tam údajně brány a lze vjet jen osobákem a trochu pochybuju jestli vůbec lze.
pokračování 2/2
Sledujte nás