Justin a Brian, dva borci, co se rozhodli zrealizovat přejezd přes Cookovu úžinu mezi Severním a Jižním ostrovem Nového Zélandu. Zatím se na to nikdo na foilu neodvážil, plavec a držitel světového rekordu Phil Rush, který tuto úžinu přeplaval několikrát jim bude dělat podporu při přejezdu. Justina s Brianem jsme vyzpovídali a na jejich záznam z přejezdu se můžete u nás těšit.
Cookova úžina má v nejužším místě 23 km. Plánovaný přejezd bude 60 km tam i zpět a borci ho chtějí zvládnout pod 3 hodiny. Okno pro přejezd je v rozmezí 1. prosince až 31. března. Aktuálně se čeká na ideální podmínky. Jak se přejezd povede sledujte u nás nebo přímo na Foil the Strait.
Jak dlouho si pohráváte s touto myšlenkou ?
J (Justin): Zhruba 10 let. Kitingu se věnuji asi 15 let a pravidelně dělám downwind podél západního pobřeží Severního ostrova asi 100 km s Jižním ostrovem často na dohled. Nakonec pokušení tak vzrostlo, že jsme se rozhodli že Cookovu užinu přejedeme.
B (Brian): Přes 10 let.
Proč chcete udělat tento přejezd?
J: Baví mě posouvat své limity a kombinovat je s dobrodružstvím. Pokud budeme úspěšní, bude to také první přejezd na hydrofoilu a první zpáteční přejezd s kitem!B: Chtěl bych ukázat, že přejezd lze úspěšně zvládnout.
Justin Grobler
Jmenuji se Justin Grobler, narozený v Pretorii v Jižní Africe, nyní žiji ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Kitingu se věnuji od 2005 a fojluji od konce roku 2018. Pracuji v IT a pokud nekituju, jezdím na horských kolech, běhám po trailech nebo renovuji svůj dům.
Brian Walters
Začal jsem s kiteboardingem ve Wellingtonu v roce 2001 a baví mě wakestyle, surfování a teď foiling za drakem – dále bych se chtěl naučit s wingem :-). Jsem majitelem White Cloud Kiteboardingu a mám další zájmy v ochraně přírody a kryptoměnách.
Jaké vybavení budete používat pro přejezd a proč?
J:
- Ozone Enduro V2 Kites, 7m nebo 9m -> Ozone bar on 24m lines
- J Shapes Freeride Foil
- J Shapes 95cm Mast
- J Shapes Freeride 120cm Flax board
B: Používám draky Eleveight One Strut. 6, 8, 10, 14 m. Mají obrovský rozsah s vynikajícím high- a low-endem. Mají vynikající nastavení trimu, které lze upravit tak, aby vyhovovalo podmínkám: Většinu času používám nastavení „pivot“ pro rychlý posun větru po větru a menší sílu v zatáčce. Při slabém větru a na velkých dracích používám standardní nastavení pro low-end. Nastavení „tip“ poskytuje maximální stabilitu a větší vývoj síly v zatáčce při silném větru a na malých dracích.
Používám foil Armstrong přední křídlo HS625 a 1m dlouhou nohu. Jedná se o malé křídlo pro vysokou rychlost a střední foil s větším kluzem pro větší dosah. Když chci rychlost nebo je slabý vítr, tak se postavím více dopředu a když vítr zesílí, tak jdu do záklonu. Pro rychlost používám podložku o 0°. Toto není nastavení závodního foilu, ale je to to, co rád používám pro jízdu na vlnách a všechny části jsou zaměnitelné pro jiné sporty, tj. wing, surfing. Dlouhá noha, abych se dostal dostatečne vysoko nad vlny.
Vím jak větrné a poryvové je tohle místo, a co vítr umí udělat s velkým trajektem. Co je největší výzva na této cestě? Vítr, vlny nebo dlouhá vzdálenost?
J: Wellingtonský vítr je vždy největší výzvou, v průměru se dostáváme na více než 173 dní v roce s arovým větrem přes 34 uzlů (68 m/s). Co dělá Cookovu úžinu tak obtížnou v navigaci je kombinace faktorů. Úžina v nejužším místě je široká asi 23 km a na obou stranách je obklopena vysokými horami, které zrychlují vítr díky trychtýři, který zde vzniká. Tichý oceán a Tasmánské moře se zde spojují a způsobují roztržky a přílivové proudy až 7 uzlů (14m/s) při SZ i JV směru v závislosti na přílivu a odlivu. Příliv je také opačný na obou stranách úžiny. Nakonec jsou přílivové proudy dále ovlivňovány hlubokými příkopy až 350 m pod hladinou, které tlačí studenou vodu nahoru a narušují povrchový stav. Všechny tyto faktory činí plánování plavby extrémně obtížným. Vzdálenost je to nejmenší!
B: Je to vítr, který dělá Wellington tak skvělým místem pro kite! To je ve skutečnosti podle mého názoru běžná mylná představa, protože podmínky jsou většinou velmi klidné a příznivé. Když se ale zhoršují podmínky, tak je to nebezpečné a je zde velké riziko. Počasí se tady může hodně rychle změnit. Výběr správného času je tedy klíčový.
Co je osobně pro vás největší výzva v tomto přejezdu?
J: Osobně bych řekl dvě věci, logicky by to byl požadavek, být připraven jeden nebo dva dny předem. Všechno upusťte a jděte! Upřímně řečeno, skutečnou výzvou je překonat skutečnost, že bychom mohli lehce selhat a veškeré naše úsilí by bylo zbytečné. A každý by to věděl! Haha
B: Největší výzvou je vytrvalost na dlouhé vzdálenosti. To je něco, co mi při rekreačním kitingu nehrozí.
Jaké bezpečnostní body/vybavení budete mít?
Veškeré standardní vybavení, které byste očekávali při plavbě na otevřené vodě.
- PLB (Personal Locator Beacons – osobní lokátor)
- 150 N PFD (záchranná vesta s výtlakem 150 N) stejná jako při kitekurzu!
- Rázová vesta
- Rádio VHF
- Podpůrné plavidlo s další posádkou, jídlem, palivem atd
- nůž na lajny
Na kolik Vás vyjde tento projekt?
J: Cena závisí na úrovni na jaké chcete celou věc mít. Chtěli jsme zkušenou podpůrnou posádku, která byla spojená s Philem Rushem z Cook Strait plavání. Má dvakrát světový rekord v plavání Cookovou úžinou a třikrát také v Lamanšském průlivu!! Celé to budeme natáčet. Takže vše mezi 10 -15 tis NZ $ (150 – 230 tis Kč) bez kitů a fóliového vybavení atd.
B: Podpůrné plavidlo nás stálo 1750 NZ $ a pak tu bylo několik dalších nákladů na vybavení. Natáčení je nákladné a stojí 6000 NZ $, ale pro tuto část jsme získali finanční prostředky.
Proč je vítr tak poryvový v této úžině?
B: Venku na otevřené vodě je vítr obvykle docela konzistentní, ale wellingtonská pověst o nárazovém větru vychází z období, kdy vítr fouká nad pevninou nebo když silně zesílí. Toto jsou podmínky, kterým jsme se při plánování snažili vyhnout.
J: Je součástí západního větrného pásu známého jako Roaring Forties a díky vysokým horám na Severním i Jižním ostrově vytváří funellingový efekt a rychle zrychluje vítr úžinou.
Sledujte nás